Tak jsem konečně dostal Nobelovku! A se mnou i Václav Klaus
Vypadalo to jako vtip, tedy přesně jako když v Oslu nadělují Nobelovu cenu za mír. Po Jásiru Arafatovi či Alu Goreovi ji totiž letos dostala za mírové sjednocení Evropská unie, takže zhruba půlmiliarda lidí. Doufám, že mi z Osla pošlou na konto i štědrou výhru, když jsem teď velký mírotvůrce.
Větřím nicméně malý problém: kdo - či spíš co - je vlastně pro Nobelův výbor ona EU? Mocná Evropská komise v čele se svým šéfem Barrosem? Nebo Evropská rada a její prezident Van Rompuy, legrační ušatý chlápek, jehož nejvíc znají Číňané, protože píše romantické verše? Nebo snad naši europoslanci, které neznáme ani my, ani Číňané?
Anebo je to fakt český prezident Václav Klaus, stále zapálenější Evropan s každým dnem svého prezidentství? A co když jsou to Řekové, notoričtí podvodníci s čísly, kvůli nimž se poslední roky sjednocují všechny státní rozpočty – a pořád to nestačí?
Ani se nedivím, že EU udělil nejvyšší mírovou cenu norský Nobelův výbor; Norsko není členem EU, členství už dvakrát odmítlo v referendu. Snad teď jen chtělo Bruselu mírově vzkázat: tady máte cenu a hlavně už se nerozšiřujte a nechtějte po nás žádné peníze. Nemůžeme za to, že v Řecku brali plat, aniž by chodili do práce, ve Španělsku to trochu přehnali se stavbou domů a…
Vlastně bych neměl být takový cynik. Evropská unie dostala cenu za poválečné mírové sjednocení a společnou prosperitu zemí, které se ještě chvíli předtím velkoryse vyvražďovaly a plundrovaly. I my Češi o tom víme své. Stejně jako o našich polistopadových aspiracích vstoupit do EU, symbolu svobody a mercedesů. Zatím na nás sice zbývají spíš Škodovky, do Chorvatska ale můžeme v létě bez cestovní doložky. Byť stále s vlastními řízky.
Nicméně i já stále upřímně věřím, že se v Evropě už téměř sedmdesát let vzájemně nezabíjíme i proto, že v Bruselu prostě nemůžete ve tři ráno předstoupit před novináře a říct: „Dohodli jsme se, že zítra v sedm hodin ráno začne válka.“ To je politicky příliš nekorektní. A navíc: slyšeli jste někdy angličtinu pana Van Rompuye? Málokdo by mu rozuměl.
Ironie Nobelovy ceny pro EU právě nyní je, že největší poslední evropské sjednocení – euro - začíná Evropu spíš rozdělovat, než spojovat. A do některých evropských měst dokonce vrací i válku, viz Atény.
Jestli nám chtěli Norové opravdu pomoct, měli k nám radši odklonit – jak by jistě řekl klasik Martin Kocourek – svou ropu a velké evropské banky sanovat z norského ropného fondu. Pro Čecha je to s podivem, ale dodnes ho sami nevykradli.
