ODS: mnohem horší než se říká i zdá!
Nebyl by to premiér a šéf ODS Petr Nečas, muž ze všeho nejvíc nenávidějící jakékoli šéfování, aby debakl své strany v krajských i senátních volbách neomluvil pro sebe nejpohodlnějším a navenek nejhloupějším vysvětlením, jež navíc v TV rády tlumočí i některé chytré hlavy: totiž že ODS pukla už druhé krajské volby za sebou hlavně proto, že vládne - stejně jako kdysi pukla ČSSD, když vládla ona.
Vlastně Nečase i chápu: už několik let ODS spoluřídí a poslední dva roky ve spolupráci s Janou Nagyovou i řídí, takže jen omlouvá vlastní fiasko. Brutální pravda ovšem je, že ODS už prohrává několik let všechny volby: totálně prohrála krajské volby v roce 2008, po nich volby sněmovní, záhy přidala i pražské místní a nyní znovu opakuje debakl v krajských.
Vlastně by už měla prohru začít slavit, moc lepší už to totiž možná nebude. A fakt, že je Nečas premiér a ODS papírově nejsilnější vládní stranou, pouze maskuje skutečnou bídnou situaci. Jako byste postavili dům s fasádou, za níž chybí zeď.
V posledních sněmovních volbách totiž strana poprvé ztratila nejen svou dosavadní volební baštu Prahu, ale i téměř 900 000 voličů! Jestli coby hodnocení čekáte metaforu, nedočkáte se: na něco takového metafora neexistuje, protože nejlepší metaforou je sama skutečnost. Jen ODS umí trumfnout ODS.
A zvlášť uvědomíme-li si, že ztrátu Prahy partaj záhy zopakovala i v místních pražských volbách, jež předtím suverénně nadpolovičně vyhrála. I zde se totiž naivně chlácholí podobnou iluzí jako ohledně vlády: má primátora, přestože volby nevyhrála; o plných deset procent je projela s TOP 09 Miroslava Kalouska. Což je – upřímně - reputačně co říct! Prohrát i s Belzebubem?
Zajímavé je ale i statistické srovnání. ODS získala téměř stejný počet hlasů jak ve vítězných krajských volbách v roce 2000, tak v těch totálně prohraných o osm let později – tedy ať už vládla, nebo ne: shodně přes 23 procent. Jenže nyní ji voliči ohodnotili dvanácti procenty, tedy polovinou! Někde je sakra chyba, ne?
Ano, ODS jistě doplácí i na vládnutí; ostatně i podle průzkumů vládu nenávidí drtivá většina lidí – vzácná shoda názoru. Nakonec málokdo ocení plošné, mnohdy jen tupé škrty a nekonečné zvyšování daní - a zvlášť od strany zvolené i kvůli nezvyšování daní. Problém je, že velmi podobně jako krajské a senátní volby by nyní zřejmě dopadly i volby sněmovní. Takže kde je onen kýžený mezivolební cyklus?
Zhruba řečeno: ODS začíná být pro své tradiční voliče – tedy i mě! - velmi toxická značka. Skoro jako BP v Mexickém zálivu, případně Jana Bobošíková v jakýchkoli tuzemských volbách. Rozdíl je jen v tom, že firmy obvykle toxicitu vlastní značky rychle vycítí a něco udělají, třeba tzv. rebranding. I proto dnes například loga velkých ropných společností připomínají logo Dětí země.
Vlastně i u ODS už se na pád dnů zdálo, že pomalu chápe vlastní rozklad. Po prohraných sněmovních volbách v roce 2010, kdy její zisk klesl z 36 na 20 procent, rychle vyměnila celé vedení a vyhlásila boj za vlastní očistu. Jenže pak někoho napadlo, že voliči jsou idioti a nevšimnou si, když se jim stejně zkažené zboží bude znovu prodávat jako čerstvý steak. Jenže voliči nejsou idioti. Mají nos.
