Může Václav Klaus spasit ODS?
Nejen po volebním debaklu ODS se znovu mluví o tom, jestli ODS nakonec nespasí její zakladatel, končící prezident Václav Klaus. Ano, vypadá to jako nehezká fata morgána, nejde však úplně o vidinu.
Po Klausově pohádkovém návratu volají – samozřejmě kromě mnohých romantických příznivců strany – i sami poslanci ODS naoko bojující proti zvyšování DPH. Například Borisi Šťastnému se obden zdá o vzájemné mužské loajalitě, již s Klausem nejen v noci zažívá — snad proto vždy v TV vypadá nebezpečně vykolejeně. Tajemným návratem do politiky ovšem hrozí i sám Klaus, poslední dobou intenzívně dirigující dění v ODS.
Návrat Klause by ve skutečnosti byl jako začít nyní znovu prodávat první generaci oktávky. Jeho hvězdná éra trvala první desetiletí po pádu komunismu, kdy někdejší ministr financí a premiér nejrychleji pochopil, že po roku naivní pivní euforie přišel konec pohádek. A skončila dvojí volební prohrou s ČSSD, nejdřív v roce 1998 s Milošem Zemanem a poté v roce 2002 i s Vladimírem Špidlou, pro namyšleného Klause obzvlášť potupa.
Ano, Klaus se coby prezident těší nejvyšší institucionální podpoře veřejnosti. Snad i proto na něj i jeho odpůrci páchají pouze vzduchové neatentáty, nechtějí starého pána ranit. Jinak bych však s interpretací jeho prezidentské podpory nakládal velmi opatrně.
Za prvé proto, že podíváte-li se na stav a personálie ostatních ústavních institucí, musel by Klaus na Hradě provozovat hodně ošklivý sklep, aby ho lidé ve všem tom zmatku neměli rádi, přestože občas někde štípne v přímém přenosu drahé pero.
A za druhé i proto, že české prezidentství trochu připomíná džob průvodce muzeem Ferrari; nebudete-li si z lidí moc utahovat, že na prohlížená auta nemají peníze, budou vás za pohádkový zážitek milovat. I Klaus nám na Hradě v podstatě jen ukazuje, jak jsme dobří. Ostatně vzpomínáte ještě na Ladislava Bátoru, velmi sympatického a hrdého Čecha se slabostí pro jihočeské selky?
Problém je, že v exekutivní politice by ani Klaus nemohl a neuměl dělat nic moc jiného než ostatní politici, jen by u toho samozřejmě nevypadal tak bídně jako Petr Nečas. Éra lektorování a mentorování jiných – stejně jako podlézání novinářů a všeobecný obdiv — je nicméně nenávratně pryč. Sen skončil s Viktorem Koženým.
Navíc je tu ještě jiný problém: právě Klaus za sebou táhne reputaci politika, jenž kdysi svým slavným právním zhasnutím během privatizace spustil obří zlodějiny, jichž jsme se do určité míry nezbavili dodnes. A kterých se dodnes – reputačně i prakticky — nemůže zbavit ani ODS, již mnozí považují za zločineckou organizaci. Že Klaus zrovna tehdy sám nekradl, je úplně jedno; v politice diktuje symbolika, nikoli podstata.
A mimochodem: byl to právě Klaus, kdo svým obdivuhodně deficitním čuchem na lidi kolem sebe – byť snad nevědomě a nechtěně – kdysi založil nenáviděný kmotrovský systém, který dnes zvlášť v ODS rozkvetl do tak obludné podoby. Vzpomínáte ještě na Petra Čermáka?
Ostatně ani sám Klaus, většinu života akademik bez praktické znalosti lidí, nepochopil, že dává-li vám nějaký sponzor luxusní lyžařskou výbavu a posílá vás na vzduch do Alp, nedělá to proto, že vás má rád. Prostě si jen kupuje akcie ve vašem budoucím politickém podniku.
A zkuste se zeptat lidí, kteří se kolem něj tehdy pohybovali, co s Klausem například udělalo, když mu jistý špatný muzikant přinesl vlastní Ódu na Klause. Radši si ani nechci představit, že by mu ji dnes z Ústí nad Labem osobně přivezl Patrik Oulický. Případně z Monaka Ivo Rittig.
Vlastně máme empirický předobraz, jak končí politické návraty našich expremiérů – byť s jinými politickými stranami: Miloš Zeman se nedostal do Parlamentu, Jiří Paroubek dokonce ani do krajského zastupitelstva. Ano, doba je politicky zoufalá a plodí zoufalá politická řešení, viz Tomio Okamura. Klausova éra nicméně skončila.
