Jsme fakt takoví komouši?
Ano, komunisté ve volbách skutečně triumfovali: poprvé vyhráli kraj a poprvé jejich senátní kandidát v Praze porazil v prvním kole senátorku ODS. Možná i proto, že ta se do Senátu radši moc nedostavuje. Ještě brutálněji pak jejich volební výsledek vypadá na barevných volebních mapách, tolik milovaných dramatickou televizní dramaturgií.
Mnohem lepší pro pochopení, co se vlastně stalo a jestli bychom měli znovu emigrovat, než nám komunisté zase ukradnou majetek, bývá pohled na nejnudnější web na světě – totiž server volby.cz. Konkrétně na počty hlasů, jaké strany ve volbách dostaly. A taky volební účast.
V určitém ohledu totiž o společenské politické náladě vypovídají mnohem lépe než poměrné procentuální výsledky. Případně narychlo vybraný zoufalý komunistický kandidát na prezidenta, mimochodem zcela bez šance.
Takže: zmocnili se komunisté opravdu země, jak píší i některé německy psané noviny? Svým způsobem opravdu ano: KSČM volilo v krajských volbách 538 tisíc lidí, tedy přesně o sto tisíc víc než v předcházejících volbách. Zároveň však o pouhých 40 tisíc víc než v krajských volbách v roce 2000, kdy navíc volilo ještě o 200 tisíc méně lidí.
Stotisícový dav je samozřejmě velmi relativní číslo. Když tolik lidí zabijete v rámci komunismu v Číně, budou se vás ptát, kde je ten zbytek; u nás je to větší krajské město. Pravda nicméně je, že v roce 2000 nikdo o komunistické zemi nemluvil. Zřejmě i proto, že volby vyhrála pravicová ODS.
Své ovšem vypovídá i součet hlasů ČSSD a KSČM, tedy je-li nutné o nich mluvit jako o dvou stranách, když vesměs mají voliče se stejnou mentalitou. Letos dohromady dostaly přes 1,1 milionu hlasu; v roce 2008, kdy poprvé a naposled triumfoval Jiří Paroubek, si sáhly na bezmála 1,5 milionovou metu. Byli jsme levicovější tehdy, nebo nyní? Jen pro úplnost: v roce 2008 volilo o 300 tisíc víc lidí.
A ještě jedna ne úplně nedůležitá věc: ODS ztratila přes polovinu hlasů, takže se vlastně ani nedivím upřímné povolební reakci vždy chytré Miroslavy Němcové, že zavedení krajů byla chyba. Jenže o moc lépe nedopadla ani vítězná ČSSD: oproti posledním volbám si odepsala 400 tisíc hlasů. Mimochodem víc, než dohromady volilo ODS.
Nechci se opakovat, ale billboardovým kandidátům ODS jako by nyní skutečně něco vypadlo z akčních rukou – dost pravděpodobně volby. Ty jsou nebezpečné v tom, že lze jejich výsledek interpretovat různě. Můžete je klidně vyhrát, a přitom prohrát – zeptejte se Paroubka. Ostatně i proto v diktaturách vždy končí buď téměř stoprocentním vítězstvím, nebo krvavým pučem.
ODS si nyní stěžuje, že jí prý nepřišli voliči. Ano, nepřišli – či spíš ji nevolili. Letos totiž sice volilo méně lidí než minule, pořád ale víc než v letech 2000 a 2004. A tehdy ODS vyhrála. V roce 2004, kdy volilo o půlmilionu méně lidí než letos, získala o 400 tisíc víc hlasů. Tehdy Němcová nic o zbytečnosti krajů neříkala.
Jisté je, že ODS má nevýhodu. Komunisty volí lidé, kteří mají stále v hlavě komunismus - včetně povinné volby komunistů. ČSSD je na tom podobně, jen v oranžovém. Jenže voliči ODS považují volební právo za - sakra! - právo, ne povinnost. Takže když vidí Petra Nečase, Martina Kubu a Pavla Drobila, volí buď někoho jiného, nebo radši jedou hrát golf. I to je nicméně volba.
