Striptérky vraždím od čtyř let
Případ Limnos nečekaným způsobem připomněl, že počítačovými hrami jistá část populace žije, zatímco jiná je proklíná. Varování odborníků před životem v pseudorealitě mi až do té doby připadala hysterická - tím spíš, že jsem také hrával.
Až jsem jednoho krásného slunečního odpoledne zabitého u PC v náhlém hnutí mysli všechny hry smazal a získal tak bonus v podobě několika měsíců až let skutečného života navíc. Takže návykové to snad není. A může to být i užitečné; lidé, kteří od leteckých simulátorů přešli k opravdovým letadlům, nejsou výjimkou...
Jenže zběsilá, vulgární a vesměs zmatená reakce na můj článek v Reflexu o vývojářích zadržených na ostrově Limnos naznačila, že část herní komunity život mimo reálný svět opravdu poznamenat může.
Můj článek konstatoval, že Řekové na Limnu zavřeli české vývojáře hry, která předvádí válku na jejich ostrově. Že o hře věděli a že se jim nelíbí, což dali předem důrazně a veřejně najevo. A že na věci týkající se jejich země jsou citlivější, než bývá v naší části světa zvykem.
Každý, kdo o Balkánu ví trochu víc (a troufám si tvrdit, že mezi takové lidi patřím), by v téhle situaci přinejmenším zpozorněl. Být navíc spoluautorem hry, proti které starosta ostrova protestoval, tak tam nejedu ani v případě, že mi opravdu nejde o nic jiného, než o opalování na pláži.
O tom by se sice dalo polemizovat - dávat na internet snímky dokumentující jejich aktivity na ostrově od vývojářů také nebylo moc chytré - ale nedělejme to horší, než to je. Důležité je, že bezpečnost Řecka opravdu neohrožovali a Řekové to dobře vědí. Programátoři budou dříve nebo později osvobozeni, protože šlo o něco jiného: názorně ukázat, že s hrami, kde se ničí jejich země, nesouhlasí.
Lidé na Balkáně prostě některé věci berou jinak než my a je úplně lhostejné, co si o tom myslíme, protože to je jejich země. Koneckonců, není to tak dávno, co měl režisér Jiří Menzel velmi podobné problémy v Dubrovníku.
Také jsem ve svém komentáři konstatoval, že Češi nemají v zahraničí moc dobou pověst kvůli chování části z nich - a to i nezaviněné konfliktní momenty rozhodně neusnadňuje. Takže jet na Limnos v téhle situaci a ještě mít kameru v chodu poblíž cedulí se zákazem fotografování nemohlo dopadnout dobře. Což také nedopadlo, takže nic než fakta.
Nikde jsem se nad jejich uvězněním neradoval, naopak jsem v závěru naznačil, že by bylo dobré, kdyby je odtamtud česká diplomacie urychleně dostala. Přesto následovala reakce, která naznačila, že jistá část fanoušků bojových her jsou opravdu lidé zvláštní.
Během tří dnů na tlačítko zřetelně označené nápisem "Líbí se mi" u článku kliklo přes 300 čtenářů a současně přišlo asi 40 diskusních příspěvků, převážně nesouhlasných. Další takové v ještě hojnějším počtu dorazily na můj mail a osobní web - celkem víc než stovka. To je v pořádku - v pořádku ale rozhodně není jejich styl.
Tvrdí vesměs, že lžu, což ale dokládají argumenty typu "článek je plný sraček", "pytel sraček", "exkrement", "sranec", "kýbl fekálií" nebo aspoň "odporný" atd. Druhá kategorie argumentů spočívá v tom, že autor je "bezpáteřní křivák zralej na přesdržku", "retardovaný hovado", "prvotřídní blb", "magor", "kretén", "kretén od pohledu" a podobně.
Nechybí ani výhrůžky fyzickým násilím, černou magií i žalobou (přestože snadno žalovatelné jsou naopak mnohé z těchto příspěvků). Jediné, co obvykle chybí, jsou konzistentní argumenty, které by korespondovaly se skutečným obsahem článku. Zdánlivě tedy zajímavý příspěvek do diskuse o škodlivosti her na duševní vývoj - je ovšem otázka, jestli byly na světě dřív hry, nebo primitivové.
Těch nemnoho tezí povahou se blížících kultivované diskusi je většinou opsaných z textu vývojáře Dana Vávry na Tiscali.cz, kde reaguje na můj první článek, nebo variací na jeho příspěvky, jimiž zahájil diskusi v reakcích na můj komentář na tomto webu. Dlouhý článek pana Vávry je emotivní pohled na tutéž událost z druhé strany. Věty typu: "Hry od Bohemia Interactive jsou ve světě možná známější než Formanovy filmy" naznačují, že i inteligentní člověk může ve virtuálním světě trochu ztratit soudnost.
V mém článku ovšem opravdu byly dvě nepřesnosti, byť s celkovým vyzněním nesouvisejí. V té první jsem mylně tvrdil, že dotyčná hra je už hotova, v té druhé jsem bláhově říkal, že by se nám asi také nelíbilo, kdyby ve hře někdo pustošil Prahu.
V diskusích jsem byl nejen opraven, že už se tak dávno děje ("Pražská část MW 3 je super a vůbec mi nevadí, že se v ní demoluje Staroměstské náměstí"), ale především poučen, že můj chybný postoj k tomu je způsoben nedostatkem vlastenectví: "...dále pak Karlův most, dokonce tam hází mrtvoly do Vltavy. Byl jsem a jsem hrdý na to, že se naše zemička objevuje v tak významné sérii her..." Nebo od jiného pisatele: "Každý koho znám, má nesmírnou radost, když se naše domovina objeví v nějaké hře a je jedno, jestli se ničí orloj nebo pražský hrad."
Mimochodem, právě orloj bývá poslední dobou cílem vandalů nápadně často, naposledy letos v květnu. Takže si (i v souvislosti s výše předvedeným slovníkem) nejde nevzpomenout na starořeckého filosofa Platóna, který napsal: "...musí být již i hry, kterých se našim dětem dostává, zákonné, protože kdyby byly proti zákonu a také děti se takovými stávaly, není možno, aby z nich vyrůstali mužové podle zákona a řádní." (Ústava, Republika),
Málo vlastenecký postoj k české válečné hře tato část herní komunity ale vytýká i Řekům: "Řecko by naopak mělo být rádo, že si někdo vybral jejich ostrov a že k nim přitáhne turisty." Škoda, že na Limnosu není orloj, aby se tihle turisté trochu vyřádili...
Je ostatně zajímavé, že slovo "vlast" a "vlastenectví" se v těchto příspěvcích objevuje nápadně často a ještě ke všemu v souvislostech poněkud zvláštních: ("Příjemně mě překvalily komenty čtenářů, mám úplný záchvat národní hrdosti"). Ještě zajímavější ale je, jak často se ta hrdost dme v sousedství slov typu "kretén", "sračky", "retardovaný hovado" nebo "přes držku". Podobnost slovníku s mluvou jednodušší části tuzemských fašistů je nápadná.
Ale nejsem psycholog ani sociolog a na analýzu reakcí této (doufám malé) skupiny joystickových válečníků tu ani není prostor. Místo toho musí stačit jeden diskusní příspěvek, který jejich svět vyjadřuje výstižněji, než bych to asi dokázal já - bez ohledu na to, jestli byl myšlen vážně nebo jako vtip:
"Přečetl jsem si článek a taky bych se rád vyjádřil. Počítačovým hrám se věnuji již od čtyř let, kdy jsem začal vraždit striptérky ve Duke Nukem 3D. Dovolím si tvrdit, že jste starý zamindrákovaný kokot." Kdyby ještě žili pánové Šimek a Grosmann, podezíral bych je z autorství; tohle ale zřejmě někdo myslel vážně.
Naštěstí to není vzorek celé herní komunity. Na stejné téma poskytl šéfredaktor časopisu Level Michal Křivský serveru Lidovky.cz rozhovor, v němž i on připouští, že vývojáři zatčení v Řecku udělali chybu. Z mnohem klidnější diskuse pod ním vybírám: "Líbí - nelíbí, ale měli by si uvědomit, že pravidla v tomto případě stanovují Řekové".
Další texty autora najdete na www.novakoviny.eu.
