Na předčasné volby zapomeňte! Vítězství levice zachránilo vládu
Výsledky víkendových voleb mnozí politici a komentátoři kromě jiného interpretovali jako další kamínek do mozaiky vedoucí k pádu kabinetu Petra Nečase. Je přitom vysoce pravděpodobné, že pokud něco rapidně zvýšilo šanci na přežití stávajícího trojkoaličního kabinetu ODS, TOP 09 a LIDEM, byly to právě krajské a senátní volby znamenající výprask občanských demokratů a topkařů (peakovci ani nekandidovali). Otázkou je, zda bude vláda v tomto složení pokračovat v čele s Petrem Nečasem, ale to už je jiný příběh.
Odbojní poslanci z řad ODS označovaní nepřípadně hrdě za „rebely“ ostatně už před volbami ujišťovali, že si pád vlády nepřejí. „Úvahy o předčasných volbách prospívají jen sociální demokracii a komunistům. Nechápu, proč si máme vyhrožovat předčasnými volbami v koalici nebo dokonce ve straně," tvrdil například minulý týden Petr Tluchoř, nepsaný šéf vzbouřenců bojujících proti zvyšování DPH.
V kuloárech se sice nesly spekulace, že ze šestice odbojných poslanců jsou minimálně dva připraveni vládu shodit stůj co stůj (mluvilo se právě o Tluchořovi a Marku Šnajdrovi), ve skutečnosti však šlo z jejich strany spíš o vylepšení vyjednávací pozice. Ať už směrem k vnitrostranické řeži na blížícím se kongresu ODS, anebo k pozicím ve Všeobecné zdravotní pojišťovně (VZP). Pokud kdo z ODS před krajskými a senátními volbami pádem vlády či předčasnými volbami byť jen vyhrožoval, po zabarvení krajů do rudooranžova si to jistě rozmyslel.
Političtí matadoři typu lídra TOP 09 Miroslava Kalouska sice vždy rádi zmiňují systém voličského vyyažování ve stylu: když kraje ovládla levice, v příštích volbách podpoříme pravici, abychom to kompenzovali. Toto pravidlo v Česku opravdu dlouho platilo, jenže nynější situace je jiná. Znechucení a naštvanost už dosáhla takových mezí, že spoléhat na to, co platilo dřív, není možné. Naopak. Volby do sněmovny by mohly potvrdit krajský trend z dlouhodobého hegemona na pravici (ODS) udělat bezvýznamnou opoziční skupinku poslanců a TOP 09 - v horším případě - pro ně vygumovat zcela.
K tomu všemu je třeba přičíst, že politici v regionech, kteří touží po kariérním postupu, mají v zásadě dvě možnosti. Buď se vrhnout do celostátní politiky a vydupat si volitelné místo na kandidátce do sněmovny, nebo se stát vyslancem strany v boji o Senát. Anebo se soustředit na to samé na krajské úrovni a získat politickou funkci, moc a vliv tam.
Jenže nyní se třeba právě ODS dostala do situace, kdy ti, kteří sázeli na zisk pozice v kraji či v Senátu, vesměs ostrouhají. Tím pádem budou mít ambici tlačit se příště na kandidátku do sněmovny, aby nebyli příští čtyři roky „bezprizorní“. Takže zatímco se počet volitelných míst pro ODS znatelně snížil, ambiciózních zájemců rapidně přibylo. „Regionalisté“ se totiž o nová místa tvrdě střetnou se zástupem těch, kteří chtěli od počátku do dolní komory parlamentu.
A řady z těch, kteří jsou ve sněmovně dnes, už by se to vůbec nemuselo týkat. Zvlášť, kdyby patřili k politikům, kteří by pád vlády, předčasné volby a tím i ztrátu jistoty svých spolustraníků způsobili. A to už je sakra silná motivace, proč najít jakékoli řešení, aby se vláda udržela. To samé samozřejmě platí i o ostatních stranách, jež nejsou po krajských volbách právě v kondici, neřku-li o těch, kteří s koncem sněmovny v politice definitivně skončí, jako třeba poslanci LIDEM či véčkařů Víta Bárty.
Jde tedy jen o to, jak veřejnosti srozumitelně prodat, že předvolební tvrdá a zásadní stanoviska ve skutečnosti nemusela být tak tvrdá a zásadní. A k tomu vítězství komunistů a socialistů a obava z jejich spojení ve vládě slouží přímo ukázkově. Jednoduchý princip, jak předvedl na začátku září v rozhovoru pro Reflex například pražský Kolibřík Pavel Bém po otázce, zda mu v první řadě nejde o to zůstat co nejdéle poslancem, aby si po co nejdelší dobu udržel imunitu.
"Odmítám hru na poslaneckou imunitu. Kdybych chtěl – v uvozovkách – klid, tak nevystupuji proti brutálním a nesmyslným zákonům nastaveným proti ODS,“ prohlásil tehdy. Když ale následovalo připomenutí, že hlasování o DPH by bylo spojeno s existencí vlády, a dotaz, proč pro takový případ sliboval podporu oněm „brutálním a nesmyslným“ zákonům, Bém vyhrkl: „Protože nevidím lepší alternativu. Kdo tu je? Socialisté, komunisté, populistické Věci veřejné a ódéesku ničící TOP 09. No tak, proboha, já jsem ódéesák. Považuji za brutální vydírání spojovat špatný zákon s hlasováním o důvěře vládě. Ale když už se to stane, tak já mám také nějakou zodpovědnost. A vidím, že když tu nebude vládnout ODS s TOP 09, tak tu bude vládnout TOP 09 se socialisty nebo socialisté s komunisty. A to je přece mnohem horší." Lépe to už v kostce ani říct nešlo. A to do voleb zbývalo ještě několik týdnů.
Takzvaní rebelové navíc mají výhodu, že při označení Petra Nečase a kroků jeho kabinetu za hlavní viníky debaklu ve volbách jich najednou rapidně přibývá. Najednou se proti zvyšování DPH staví i dosud poslušně kývající či šedé myši z regionů. A stejně tak se najednou ukazuje, že ačkoli Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem před volbami tvrdili, že neuhnou ani o píď, najednou jsou k výrazným ústupkům ochotni bez mrknutí oka.
Vědí totiž, že v této hře jde o krk především jim. Proto najednou není problém z nepřekročitelného zvyšovaní sazeb DPH, bez kterého by se prý rozpočet neobešel, jak shodně tvrdili, bez mrknutí oka ustupovat. Najednou může horní sazba zůstat na dvaceti procentech a nikoli na jednadvaceti, jak měli v plánu, a dolní sazba se může ze čtrnácti o jeden procentní bod zvednout pouze na rok, přestože před volbami byla tato změna plánována trvale. Světe, div se, premiér Nečas najednou nehovoří o ekonomické debilitě, ale o "kompromisu dojednatelném uvnitř ODS i s koaličními partnery". Jak jednou při komentování fotbalového přenosu podotkl moderátor Jaromír Bosák: „Ono to půjde, ne, že ne“.
Totožná pak může být zásadovost topkařů ve chvíli, kdy by se ODS rozhodla na kongresu vyměnit svého předsedu Nečase nejen ve stranickém, ale třeba i v premiérském křesle. Kalousek sice rozhodně tvrdil, že by na změnu premiéra nepřistoupili. Když tu teď ale máme tu hrozbu vlády socialistů s komunisty…
Politika se v posledním období v Česku stala kvůli iracionalitě chování řady jejích aktérů nepřehlednou a obtížně čitelnou. Je tedy klidně možné, že někomu nakonec „rupne v bedně“ a přes logičnost výše uvedených argumentů vláda z nějakého důvodu padne. Není ale od věci si znovu připomenout Zemanův letitý bonmot: kapři si vlastní rybník nevypustí.
