Do-voleno jest!
Už drahnou chvíli jsou známy výsledky druhého kola voleb do Senátu PČR. Mám k nim tyto poznámky.
Za prvé: volební účast byla, jak očekáváno, mizerná. 18,61 % znamená těsně druhou nejslabší účast v krátkých dějinách těchto „druhokolových“ voleb (nejhorší byla v r. 2004, 18,41 %).
Zcela jednoznačný je propad komunistických kandidátů. Komunisté sice obhajovali jen jeden mandát a to se jim podařilo, jenže z 12 postupujících do druhého kola jich jedenáct neuspělo. Dnešní rozhovor pana Filipa v Právu svědčí o tom, jak předsedovi KSČM narostl hřebínek. Teď zase trochu splaskne, bohužel ne moc, protože hlavní škoda už byla napáchána ve volbách do krajských samospráv.
Na Senátu až tak nezáleží, neboť se nijak podstatně nezměnil poměr sil: případná „ústavní většina“ bloku KSČM + ODS + senátor Dryml nic neznamená, Senát si prostě tak jako tak zachoval svou základní vlastnost, totiž blokovat všechny významnější vládní aktivity.
Sociální demokraté obhajovali šest mandátů, získali třináct. To je na první pohled velký úspěch. Tento dojem je třeba trošku uzemnit. Devět mandátů získali v souboji s komunistou. Minimálně ve třech obvodech pro ně hlasovalo víc voličů než v prvním kole, kde byla volební účast nesrovnatelně vyšší.
Dá se usuzovat, že minimálně v těchto třech případech děkují za své zvolení voličům, kteří je nevolili v prvním kole nebo by je za normálních okolností nevolili. Jakoby ti lidé uposlechli výzvy paní Zlámalové z LN: podpořte v druhém kole ČSSD. Ta výzva je podle mého názoru úplně ujetá z důvodů, které jsem vysvětlil v poznámce.
ČSSD cynicky hecuje veřejnost k tomu nejhoršímu, vede bezohlednou a hulvátskou kampaň proti občanským stranám a bez zábran se paktuje s komunisty: proč by za ní v případech, kdy se dostane do úzkých, měli jiní tahat kaštany z ohně! Na tom, zda bude v Senátu o tři komunisty více a zároveň o tři sociální demokraty méně, za těchto okolností vůbec nezáleží, stejně se od sebe nijak výrazně neodlišují. Pozoruhodné taky je, že ze třinácti obvodů, kde kandidát ČSSD stál proti někomu jinému než proti komunistovi, uspěla ČSSD jen ve čtyřech. Takže zase nic až tak moc to není.
ODS nedopadla dobře. V Praze získala dva mandáty (primátor Svoboda to předem označil za obstojný výsledek) a navíc ještě další dva. Obhajovala jich třináct, do druhého kola postoupilo deset kandidátů. V obou případech, kde se kandidát ODS setkal s někým, kdo není socialista nebo komunista, prohrál.
Na vině je rozvrat v ODS, živený z Hradu, a naprosto nedostatečná schopnost předsedy a vedení strany se proti tomu tlaku jasně a nejednoznačně vymezit. V tomto směru naznačují výsledky druhého kola senátních voleb to nejhorší: protože rozloží-li se ODS nebo stane-li se z ní, když si mám posloužit příměrem z astronomie, „bílý trpaslík“, v němž budou dominovat kořeny (ten ypsilon není hrubka) z Hradu, vezme vlastně za své základní rozvržení politických sil, jak se vytvořilo po listopadu 1989. Osou české politiky se stane spolupráce a zajisté i soupeření ČSSD a KSČM. Děs a hrůza.
A poslední nedobrá zpráva: uspěly všechny tři neřízené střely (k vítězství „ostravaka“ se nemohu vyjadřovat, je to v podstatě folklorní záležitost; bude chodit do sněmovny v kroji?), paní doktorka Wagnerová, pan Michálek a pan Okamura. Tedy představitelka toho, co na Hradě a v podhradí opovržlivě nazývají „pravdoláskaři“ (tentokrát ji nominovala SZ), nelítostný Savonarola v boji proti korupci a podnikatelský mesiáš. Zdá se, že veřejnost propadá chimérám: odtud rozumnou praktickou politiku očekávat nelze.
A celkové hodnocení? Výsledek je, lidově řečeno, lepší než drátem do oka. Od budoucnosti si však zatím nic dobrého slibovat nemůžeme.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
