Tomio Okamura

Tomio Okamura Zdroj: Dalibor Glück / MF DNES / Profimedia

Volby: vítězná ČSSD, finální tečka ODS a harakiri s Okamurou

Petr Holec
Co dodat k druhému kolu senátních voleb, které nezajímalo ani pětinu voličů? Snad že bychom měli Senát konečně zrušit, už kvůli Tomio Okamurovi. Druhou komoru jsme totiž kdysi bláhově ustavili jako pojistku demokracie, a teď do ní vysíláme populisty, co si demokracii představují jako řízení vlastní firmy, případně oblbování lidí výmysly.

 

Kdysi otloukaný mládenec s nedostatečně šikmýma očima, jak o sobě Okamura rád vykládá, právě dosáhl povinné čtyřicítky, takže si nejen našel další sympatickou přítelkyni, ale protože ho máme fakt rádi, potáhne teď i na Hrad.

 

Coby účastník několika jeho bavičsko-politických mítinků, kde vtipy o koňských penisech bývají ty nejlepší, vám garantuju, že to bude ještě hodně bolet. Menší tortura je i harakiri.

 

To ODS už to bolí dávno. Po téměř totálním fiasku v krajských volbách dostala výprask i nyní: partaj, kdysi ovládající nejen většinu krajů, ale i Senát, ztratila dalších deset senátorů, takže jich nyní má pouhých patnáct. Ani se nedivím, že prohru uznal i premiér a šéf ODS Petr Nečas, jehož fluidum se poslední dobou scvrklo na sympaticky hysterický úsměv.

 

Chcete-li pochopit, jak hluboko ODS padla, stačí se podívat na to, čím se nyní na volebním štábu chlácholí: totiž že v tradičně pravicové Praze nakonec neporazil její senátorku Danielu Filipiovou komunista Jiří Dolejš. Toho navíc podporovali i někdejší disidenti, bojovníci proti komunismu.

 

 

Málokterá značka dnes páchne tak jako ODS. Ta začíná připomínat fotbalový nároďák včetně nešťastného trenéra Bílka, jenž by se šarmem sobě vlastním přežil i deset vlastních gólů v utkání s béčkem Litvy, tedy kdyby mu někdo zase chytře napověděl: ODS brzy oslaví, bude-li mít stejně senátorů jako Piráti. S nimi ale bývá aspoň legrace. S Borisem Šťastným a jeho kámoši ne.

 

I senátní volby vyhrála ČSSD, jež má nyní šestačtyřicet senátorů. Ne že by většina v Senátu nutně znamenala bůhvíjakou výhru. Naše horní komora totiž spíš než parlament připomíná manželku: zeptáte se jí, jestli chce, abyste šli do hospody, a ona řekne, že ne. Načež s chutí vyrazíte.

 

Jenže situaci zásadně mění současný rozklad ODS, potažmo i vlády: jakékoli senátní veto nyní snadno znamená i vládní veto, plus veto celé ODS. ČSSD navíc v Senátu poprvé vládne – spolu s komunisty a pár nevyzpytatelnými typy – i ústavní většinou. Obávám se, že to nemusí trvat ani moc dlouho a bude podobně vládnout i celé zemi. Poděkovat za to budeme moct především ODS.