Dva nemravné projekty pro příští dny
Dnes se už konečně rýsují kontury toho, jak by mohlo proběhnout (neříkám přímo „jak je naplánováno“) schvalování daňového balíčku v Poslanecké sněmovny. Akce předpokládá jakousi minimální, nicméně zjevnou součinnost „rebelů“ s opozicí, tichá solidarita pana prezidenta (o níž se sice dá jen spekulovat, ale nejde to zvlášť těžko) by znamenala už jen pojistku.
V druhém čtení podají „rebelové“ pozměňovací návrh na zachování dosavadních sazeb DPH. Opozice jej podpoří, návrh projde.
Závěrečné hlasování pak bude o takto zmršeném návrhu daňového balíčku jako celku. Bude spojeno s otázkou důvěry vládě, ke schválení stačí prostá většina přítomných poslanců. Opozice bude proti, nemůže přece dát důvěru vládě. Koalici nezbude než hlasovat pro (nemůže hlasovat pro svržení vlastní vlády), rebelové udělají „kompromis“ a dají své hlasy vládě taky (nejde jim přece o její svržení, že). Pro budou i Věci veřejné, nebo aspoň pár lidí z VV, aby to nevypadalo blbě.
Pan John to řekl pěkně: svržení vlády je to hlavní, ale udržení současných sazeb DPH ještě hlavnější. Vznikne jakási národní fronta všech, co se celkem právem bojí předčasných voleb.
Takže daňový balíček dostane, řekl bych, smrtelnou ránu. Vláda si sice zachrání život, ale život méně než holý: bude zjevné, že už nikdy neprosadí nic kloudného. Padne, až se to bude hodit.
Pokud by ale vláda v hlasování o nedůvěře neuspěla, nebo Nečas z jiných důvodů nezůstal ve funkci, je tu ještě další možnost: vznikne menšinová vláda ODS, které dají důvěru též TOOP09, LIDEM a VV v rámci jakési opoziční smlouvy: zůstanou v opozici a vláda s nimi bude projednávat prosazované zákony každý zvlášť, budou tedy moci na ODS tlačit daleko lépe než teď, a navíc se neumažou přímou koaliční spoluprací.
Taková menšinová vláda může ostatně vzniknout i bez pádu vlády, pouhou výměnou ministrů (model únor 1948). Něco podobného by sice snad mohl aspoň trochu zkomplikovat prezident, musel by ovšem chtít. Nepřipadá mi to ani maličko pravděpodobné.
Kdyby se uskutečnil první nebo druhý scénář, nebo snad oba dohromady, vypadalo by to tak, že si jeho projektanti a realizátoři dělají z veřejnosti legraci. Popularita vlády i Poslanecké sněmovny, která dnes činí 12, případně 10% (CVVM), by se přiblížila nule, dále by vrostla nechuť k demokratické politice a stále víc lidí by volalo po silné ruce. Jedna z blízkých příležitostí jsou prezidentské volby.
Hlavní odpovědnost by přitom nesly strany vládní koalice.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
