Tomio na Hrad!
Po vleklé krizi české státnosti, státní a regionální správy a nastupující hospodářské recesi přichází velká naděje. A podobně jako v Americe, kde ji vytvořil neobvyklý kandidát, i u nás musela logicky přijít zvenčí.
Ze zkorumpovaného jánabráchismu politických mafiánských stran přijít nemohla. Tam se naděje nerodí. Musel to být někdo tak trochu náš a tak trochu odjinud podobně jako prezident-zachránce Barack (požehnaný) Obama.
Čerstvě zvolený senátor Tomio Okamura (40) z Moravy i z Tokia, schopný podnikatel i manažer, dlouholetý glosátor českých poměrů a autor dvou politických bestsellerů, se rozhodl kandidovat na prezidenta. Jistě, jako český prezident nebude mít americké pravomoci, ale kdyby z Hradu založil stranu, naděje na záchranu republiky by markantně vzrostla.
Jako pravý pravičák Okamura nesouhlasí s plošnými škrty. Říká: tak jako za své dluhy odpovídá on, tak musí i stát. Začít musí od zbytečných výdajů, a ne hloupých celoplošných škrtů nevěrohodných ministrů (Kalousek a Vondra), kteří nemají zákonnou povinnost spravovat řádně majetek. Vláda nemůže chtít, aby za zlodějny odpovídali občané. A proto je zapotřebí prosadit nejen politickou, ale i hmotnou a trestní odpovědnost politiků. „Na velkou lumpárnu velký bič!“ A nejen za očividnou zlodějnu, nahromaděný majetek, na který nemohli legálně vydělat (Palas, Gross), ale i za špatné hospodaření a předražené zakázky.
Ty stovky pozemků ležících ladem, polomonopolní polostátní firmy, u nichž stát nehledí, aby byly ziskové a platí miliónové manažerské platy, a to dokonce i politikům ve správních radách, kteří rozkrádají. Je šílené, že stát nedaní sázkaře. Stát je firma a vládne jí dnes elita, která rozhazuje miliardy. Stačilo by zadat analytické firmě audit a rozbor hospodárnosti a celá státní správa by zlevnila o čtvrtinu při stejném výkonu. Zlatá slova do pranice.
Škoda jen, že si senátor za Zlín tak málo věří, asi ví, že mu politická mafie bude házet klacky pod nohy, a tak chce prezidentskou kampaní jen burcovat veřejnost. Ta už ale vyburcovaná dávno je, jen neví, jak se zbavit zkorumpovaných politiků. Dokonce podezírá, že každý politik je korupčník. A přece je to jednoduché! Potřebujeme více Tomiů-antipolitiků. Potřebujeme nepolitické manažery státu, a ať si vydělají 200 000 nezdaněných eur ročně jako komisaři v Bruselu, a třeba i bonus navíc za ušetřené miliardy.
Churchill se mýlil, když pesimisticky tvrdil, že je demokracie příšerná, ale nic lepšího není. Musí být. K čemu nám je tahle svoboda, když brzy nebude co do huby. A proto Tomio na Hrad! Ať burcuje!
