ODS brání nedozírným následkům. Bezhlavým útěkem
Ukazuje se, že tak dílčí a v podstatě bezvýznamná věc, jako je zvýšení sazeb DPH, nemůže stát v cestě vznešeným cílům. Když ji vláda, koalice, ODS pustí, podpoří ji nejspíš „rebelové“ a také Věci veřejné.
Podle předsedy Johna je klíčové zachovat současné sazby DPH a zabránit zdražování, protože zvýšení DPH je pro VV větší zlo než okamžitý pád vlády. To je přesvědčivé, pád vlády by v případě, že by následovaly předčasné volby, byl i pro VV pádem, totiž zaslouženým pádem do politické kafilerie.
Poslanec Marek Benda (ODS) zase Právu sdělil: „Všichni na kongresu jsme si řekli, že jedno procento DPH nemůže být to, na základě čeho pustíme komunisty k moci.“ A premiér Nečas vyslovil totéž umírněněji: „To poslední, co potřebuje Česká republika, je realita předčasných voleb a rychlý nástup levice a její rozpočtová politika.“
Stratégem ústupu do předem připravených pozic je první místopředseda ODS Kuba, který se už sešel s „rebely“: „Intenzivně hledáme kompromis. Jsem přesvědčen, že musíme najít dohodu, která by straně umožňovala pokračovat v existenci koaliční vlády a zároveň plnila závazek, který jsme slíbili našim voličům.“
Problém je prý daleko širší než to, zda bude z balíčku vyškrtnuto zvyšování daní. A z tábora „rebelů“ zní spokojené chrochtání: „Jsem přesvědčen, že s ministrem Kubou dokážeme najít shodu.“ „S Kubou jsme schopni se domluvit.“ To jsou nejspíš ty „předem připravené pozice“.
K tomu je třeba poznamenat: za prvé, samozřejmě že nejde „jen“ o sazbu DPH. Nýbrž o to, že pokud vláda v této věci poté, co byl Nečasův kompromisní návrh „rebely“ odmítnut, přistoupí na jejich původní požadavek, dá najevo zásadní bezmocnost. S jídlem roste chuť, a jak „rebelové“ už naznačili, bude následovat definitivní odpis církevních restitucí a důchodové reformy. Z vládních reforem nakonec nezbude nic.
Za druhé, mluvit o tom, že „pustíme komunisty k moci“, je hloupost hned ve dvojím smyslu. Jednak nejde o komunisty, ale o sociální demokraty, nyní podporované komunisty. ČSSD by se dostala do situace, kdy by si to musela s komunisty nějak vyříkat, stali by se jejími konkurenty.
Neměla by počítat s tím, že v tomto „stýkání a potýkání“, které si sama zvolila, za ni někdo bude tahat kaštany z ohně. A jaképak pustíme k moci? I kdyby došlo k předčasným volbám a i kdyby v nich pak vyhrála ČSSD, byly by koaliční strany poraženy v politickém zápase. Když je někdo poražen, znamená to, že se bránil, a tedy bojoval.
Pan Kuba se odvolává na „závazek, který jsme slíbili voličům“. Voliči mají tvořit alibi pro kapitulantskou politiku. Je to pohodlné, teď už se nemohou bránit.
Není vyloučeno, že ODS a vládní koalice si prostě zásadní politiku ve vyhraněné situaci nemůže dovolit, protože by se sesypala jako přetížený vehikl. Leccos tomu napovídá: například prezident Klaus se nechal z Laosu slyšet, že změny na kongresu ODS se mu nezdají být dostatečné. Co je mu do toho? Proč se má prezident plést do vnitřních věcí politických stran? A jak to, že se proti tomu nikdo ve vedení ODS důrazně neohradil?
Pokud je tomu tak, ocitli jsme se znovu v typické české rejži, jaká se u nás opakuje nejméně jednou za dvacet let.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
