Česko - země stran a stranictví
Pravé skončily dva kongresy – strany kdysi veliké a vládní, dnes upadající, a jedné ministrany nedávno vzniklé a už zanikající. Obě ideově prázdné, jak pětník falešné a ve skandálech namočené. I ta třetí vládní strana, sotva zrozená, zmírá.
Na tzv. středopravici je teď volno a bude mohutný zájem jej vyplnit. Už tu také jedno hnutí číhá za rohem a do názvu si dalo velké A jakože Ano a hned na nepřehlédnutelný začátek abecedy. Dobrý marketing, jak se dnes říká, ideje snad přijdou.
„Proč je ale u nás 133 stran a politických hnutí a stále vznikají nové a zanikají staré?“ ptal by se politolog z Marsu, kdyby byl, „Není to tím, že jste demokracie mladá, nezakotvená?“
„Ovšemže, ale také poměrný volební systém,“ namítne politolog český, kdyby se s ním sešel. V Anglii o moc více stran než anglický tucet nenapočítáte. Tak proč tedy máme 3x - 4x více stran než nepoměrní Italové nebo Němci?
Na první pohled je to zjevné. Politika je dobrý byznys a stát ji podporuje (1, 5 % voličů už znamená dotaci a při 3 % je strana v balíku! Jeden známý koumes má svou vlastní stranu a vyráží do každých voleb po internetu a ač prakticky sám, dotaci občas shrábne. Jistě, výjimka!
Hlavní lákadlo je jinde. Lidem se zdá, že v politice stačí názory, ty má každý, inteligence a rétorika podprůměrná, jak dokazuje parlament, a ani vypadat člověk nemusí. (viz. tamtéž). A že je lukrativních ředitelských, manažerských a jiných vedoucích postů málo, a pro nýmandy ještě méně, je nabíledni. Ona ta „teplá místa“ přece jen většinou souvisí s nějakou odbornou profesí. A politika toť zlatý důl, kšeft nad kšefty, rovno mu není, zapěl by básník, kdyby byl. Kde jinde můžete po pár letech odkráčet s milióny!
Jenomže lidem se kšeftařů v politice odechtělo a hledají politiky neušpiněné, ne-li rovnou čisté. Poptávka veliká. Soudy a policie začínají konat, kéž by jim to vydrželo. Bude nesnadné tvářit se čistě, skromně, idealisticky myslet na dobro všech a potichu krást. Po hubě a ksichtě je často poznáte - Kuba holt není Jirka ani na pohled.
Ještě, že máme tolik politiků mimo politiku, ve stranách virtuálních, miniaturních. Vědí, že nemají šanci, a přece s nezdolnou energií a pílí schůzují a analyzují situaci, volí předsedy a místopředsedy, volební lídry i pokladníky. Vyhlašují ideologické manifesty a publikují výzvy (zlatý internet) i otevřené dopisy vládě. Snad jednou! Ideologie mají čisté – liberální, pravicové, trockistické, zelené, dělnické, české, moravistické a lokální. Nerozumíme jim, tak jako nerozumíme grafomanům, hobbistům a sektářům.
Nezbývá než doufat, že i v zemi stran a straniček, zazní hlas polnice a oznámí, co třeba vykonat pro dobro všech.
