Měli bychom se vykašlat na strany a volit přímo poslance?
Vážený pane profesore! Sleduji různé pokusy o očistu politiky. Z pohledu fungování psychiky lidí mají šanci uspět spíše apely na hodnoty a morálku nebo změna struktury či systému, která by vedla lidi a strany k žádoucímu chování? Bylo by z Vašeho pohledu takovou vhodnou změnou zavedení přímé volby poslanců? Milan H.
MÁME MNOHO vážných důvodů se domnívat, že současný demokratický systém narazil na své limity bez ohledu na to, že je „nejlepším ze všech špatných“. To platí celosvětově a je to velmi nebezpečné, protože ztráta důvěry v politiku může vést ke katastrofě, jak se ostatně mnohde ve světě již děje (Sýrie). Navíc to není nic nového pod sluncem.
Apel na morálku jakožto reakce na znechucení z vyhnilé předchozí politiky stál na počátku všech velkých reforem a hnutí (křesťanství, reformace, socialismus), a zákonitě tedy i katastrof, k nimž nakonec často vedly. Nyní u nás sílí přesvědčení, že s politickým systémem je třeba něco udělat, ale neví se přesně co. Chybějí ideoví vůdci (Hus, Marx, Lenin). Objevují se nesmělé návrhy změnit volební aritmetiku, přejít na většinový systém (vítěz bere vše, jaképak koalice) či nevolit strany, ale přímo poslance.
Každý z těchto návrhů vychází z dobrých důvodů, má však své „ale“. Tak posouvání aritmetiky možná pozmění preference a naděje, neodstraní však klientelismus a korupci, jež jsou namnoze generovány v symbióze vekslácky založených kmotrů s politickými stranami. Volba přímo poslanců namísto stran sice výrazně zvýší osobní odpovědnost voleného vůči voličům a zmenší riziko „organizovaného zločinu“ na úrovni partají, ale na druhou stranu může rozdrolit stranický politický systém, což také není bez rizik.
Rovina politického klání by se tím totiž mohla posunout do nečitelna ještě rychleji, než se děje dosud. Navíc je velmi pravděpodobné, že část záporných jevů, jež nám na politice vadí, padá na vrub lidu, tedy voličů. Tím, že předmětem volby nebudou strany, jež si pak pozice jednotlivců různě vybartrují a vyšejdí, nýbrž jednotlivci, se problém, o který jde, může sice zmenšit, ale rozhodně nezmizí.
Nedělejme si iluze, že voličstvo není manipulovatelné a že je schopno rozeznat skutečné osobnostní kvality. Pokud znáte důvěrněji některé z vítězů například senátních voleb, pak si o úsudku elektorátu nemůžete dělat zase takové iluze, abyste si myslel, že voliči, majíce rozhodnutí ve svých rukou, problém současné politiky rázem vyřeší.
Jednodušeji řečeno – je to dobrý nápad, ale nevyvolával bych nadměrná očekávání. Lid má v demokracii zpravidla takovou vládu, jakou si zaslouží.
