Nečas prosadil svou a to nejhorší ustál. Zatím
To, co se od včerejška odehrálo na české politické scéně, bylo malé zemětřesení. Nevím jak kdo: autor těchto řádků ho nečekal a není zřejmě sám, kdo byl tak trochu zaskočen.
Vzpoura v ODS skončila tak, jak vzpoury tohoto typu, postavené na vydírání a využívání patové, labilní situace v Poslanecké sněmovně, končit mají, ale jak zatím u nás vlastně nikdy neskončily (bývalí premiéři Špidla a Topolánek by mohli vyprávět).
Odpor šesti poslanců (pan poslanec Šťastný se akce účastnil tak říkajíc na zapřenou) se totálně zhroutil. Tři se rozhodli složit mandáty a jejich nástupci vládu podpořili. Dva změnili stanovisko a vyslovili se pro vládu.
Poslední, Radim Fiala (vystoupil z ODS, ale dosud figuruje jako člen klubu strany) se zdržel hlasování. Podle předsedy klubu ODS měl klub hlasovat jednotně, tj. včetně latentního rebela dr. Šťastného. Vládu měli podpořit všichni poslanci TOP 09 (kromě nemocného exministra Bessera) a poslanci LIDEM.
Přestože se nehlasovalo jmenovitě, nejspíš se přidali již nezařazení Pavel Dobeš a Milan Šťovíček (oba původně Věci veřejné). Stačilo to k dosažení ne právě nejtěsnější většiny 101 hlasů z celkového počtu 191 přítomných v rozhodujícím hlasování, spojeném s důvěrou vládě (navíc ta sto jednička má jistý psychologický význam).
Opozice byla jednotná. Odmítla párování (což je v tomto případě pochopitelné a těžko jí to vyčítat), ale k faktickému vypárování přesto došlo: nemocného Bessera jaksi páruje dr. Rath (toho času v base).
Když už jsme u té basy, vadou na kráse ze strany ODS je, že jeden z náhradníků byl nepravomocně odsouzen k šesti letům odnětí svobody za korupční jednání. Z právního hlediska je nevinný, v soutěži politické krásy má vážný handicap.
Nečas ale díky úspěšnému hlasování situaci zatím ustál. Nešlo totiž ani náhodou jen o zvýšené sazby DPH a jen o konsolidační balíček, nýbrž o to, zda je vláda vůbec schopna rozhodnout v nepopulární věci, zda vláda a ODS dokáží vzdorovat nátlaku z vlastních řad (proto trvat na zvýšených sazbách bylo v konfliktu zcela zásadní věc).
Zatím to vypadá, že ano. Povedlo se to s vypětím všech sil, ale na druhou stranu je to poprvé za dlouhou dobu, kdy nebyla zvolena pohodlná cesta preventivní kapitulace. A zdá se, že se to vyplatilo.
Je třeba upozornit, že to, čeho bylo dosaženo, je, jak by řekl pan prezident, „neprohra“. Pozice vlády je nadále vratká, vládní většina nepevná a nejasně definovaná. Přesvědčivě rozhodnuto je také jen to hlavní hlasování, o konsolidačním balíčku a důvěře.
Přesto se stalo cosi důležitého: vláda získala odklad, který zároveň znamená šanci. To, jak s tímto kapitálem naloží, bude záviset na politické prozíravosti a loajalitě těch, co koalici tvoří.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
