Nebezpečná polopravda o „naší“ energii
„Chceme, aby 80 procent výroby elektrické energie pocházelo z domácích zdrojů ... Předpokládáme minimálně padesátiprocentní podíl jaderné energetiky na energetickém mixu,“ pravil podle webu Vlada.cz o Státní energetické koncepci premiér Petr Nečas. Ministr průmyslu Martin Kuba upřesnil: „Chceme zachovat energetickou bezpečnost.“
Což by na první pohled vypadalo dobře — kdyby ovšem jaderná energie opravdu byla naše. Jenže není. A je trochu divné, že premiér a ministr průmyslu to nevědí. Nebo že by vědět nechtěli?
O národní povaze jakékoliv energetiky lze v časech globalizace s úspěchem pochybovat. Na rostoucím hladu po elektřině v Česku ani nikde jinde nevydělává jakási „naše ekonomika“, ale zcela konkrétní subjekty se spletitými vlastnickými vztahy a na samém konci těchto pavučin zcela konkrétní pánové.
Ty „naše“ subjekty pak na ní vydělávají obzvlášť dobře, aniž bychom z toho (kromě zdevastované krajiny) něco měli. Naopak, nezřídka je to spíš na úkor občanů. Viz třeba současné ceny elektrické energie nebo nesplněné sliby o levné elektřině a rušení uhelných elektráren při rozhodování o Temelínu.
Na „české“ jaderné energetice pak je obzvlášť pikantní, že nadstandardní množství vlastnických vláken od ní vede do Ruska. Pravě odtamtud je důkladně nasmlouvané palivo, „českou“ výrobu reaktorů ve Škodovce ve skutečnosti ovládá ruská OMZ Group, ruský je i zájem o privatizaci ČEZ. V soutěži o modernizaci Temelína už ze tří subjektů zůstávají jen dva — a hádejte, odkud je jeden z nich? Tradičně nadstandardní vazby na Východ má tuzemská jaderná lobby i v osobní rovině.
Jaderná energetika v Česku tedy není odpovědí na závislost na zdrojích z nestabilního a totalitou zavánějícího Východu, právě naopak. A ve hře o další jaderné elektrárny nejde ani o budoucí potřebu energie, ani o skleníkové plyny, a dokonce ani o zisky managementu, ale o mnohem mnohem víc — „české“ jaderné elektrárny orientované na export energie mohou být pro Rusko jen příjemným doplňkem jeho plynovodů a ropovodů, jimiž už teď drží Evropu pod krkem.
Současná pseudopravicová vláda musí snahu o nezávislost české energetiky na Rusku aspoň předstírat, takže jí při přípravě Státní energetické koncepce nezbývá než dělat, že o metastázování tamních koncernů k nám nic neví. Příští vláda (o jejímž zbarvení a historických sentimentech dnes už pochybuje jen málokdo) ale tyhle ohledy potřebovat nebude.
Těžko si představit oranžovorudé soudruhy, jimž dnešní pseudopravice tak elegantně umetá cestu k moci, jak při rozhodování o kontraktech pro další jaderné bloky, o případné privatizaci ČEZ nebo o jiných strategických záměrech berou v potaz nebezpečné spády kremelského medvěda.
Tragikomedie české politické scény zdánlivě nemá logiku — ale jen do chvíle, než se na ni podíváme z tohoto zorného úhlu. Pohádka o národní energetice pak není jen demagogie maskující snahu energetického monopolu parazitovat na občanech — je to vědomé klamání málo informované veřejnosti a nebezpečné zahrávání se skutečnou nezávislostí i s příštím směřováním této země.
Další články autora najdete na www.novakoviny.eu.
