Co má společného Amerika s Evropou? Gigantické dluhy
Mírná většina Američanů se před volbami domnívala, že by byl podivný sektář, suchař a investiční magnát Mitt Romney v tíživé ekonomické stagnaci s osmiprocentní nezaměstnaností přece jen lepší manažer než současný prezident.
A navzdory tomu, sice tím nejmenším rozdílem (2,4 %), jakým kdy prezident vyhrál, si znovu vybrali Baracka Obamu. Národ je rozpolcen. Téměř polovina nechce o škrtech giganticky zadluženého státu ani slyšet a naopak míní zvyšovat daně (těm bohatším, ovšem), ta druhá stále ještě vyznává americký sen nízkých daní, minimální byrokracie a minimálních nároků.
Ta první považuje stát za řešení, ta druhá za problém. Jenže v patové situaci rozhodli jiní. Ženy o 11 bodů (obávaly se zřejmě protipotratové politiky republikánů) a barevné menšiny, jež masivně volily prvního více méně černošského prezidenta. Jestliže byl-li poprvé Obama zvolen, mimo jiné, z rasistického komplexu, tak teď jej dostali Američané podruhé kvůli jeho původu. Rasismus naruby.
A co s 16bilionovým dluhem, který dokázal prezident za čtyři roky zdvojnásobit k nebezpečné hranici 100 % HDP? A to teď do penze - podobně jako v Evropě - nastupuje největší generace všech dob, která má šance dlouhého dožití, a státní výdaje porostou.
Amerika má naštěstí lepší podnikatelské podmínky, mobilní obyvatelstvo a dostatek invence. A bdí nad ní Prozřetelnost. Za pár let se stane vývozcem ropy (zemního plynu má nadbytek už dnes) a pozitivní bilance zahraničního obchodu už dávno utěšeně roste.
S Evropou to zato vypadá bledě. Na rozdíl od Spojených států je v recesi. Řecko už bankrotuje v eurozóně pátý rok a dluhy mu porostou tak dlouho, dokud se Unie (Německo) jednou nerozhodne jeho závazky zaplatit. Za záchranu eura bude muset. To ovšem voliči v Německu nedovolí (zatím) a navíc by to požadovali i ostatní dlužníci pod vynucenou kuratelou škrtů. A tak Řeky čeká, stejně jako Španěly a Portugalce, masivní nezaměstnanost (26 %), kolabující průmysl, sebevraždy, emigrace mladých a zbídačení starých.
Před její navštěvou Portugalska napsala německé kancléřce stovka levicových intelektuálů a umělců protestní dopis, aby si připomněla německou historii dvou válek, a napadla ji z neoliberálního ekonomického diktátu vynucené fiskální disciplíny, pod kterou se hroutí národ.
Absurdní! S válkou to nemá nic společného. Hospodářství se hroutí pod státními dluhy a výdaji a když je nelze devalvovat, musí národ v eurozóně pomalu a dlouho trpět. Portugalští intelektuálové přece opustit eurozónu nechtějí a nafouklý sociální stát budovali ze všech sil. Je jen otázkou času, kdo vydrží déle. Mučená společnost, nebo němečtí voliči, zachránci nesmyslné společné měny? Američané by se z evropské zkušenosti měli poučit. Evropané jsou nepoučitelní.
