Tomio Okamura: Právě jsem se vrátil z Hradu a všechny vás zavřu!
Senátor a prezidentský kandidát Tomio Okamura znovu promluvil a znovu to stojí za to. Nebo abych byl přesnější: znovu usedl k počítači a znovu to stojí za to. Myšlenky v jeho novém blogu nazvaném Zase tu běhá strašák komunismu lze zhruba shrnout do následujících slov: kkf wmhb f šgšr pgjj frnlšr.
V něm se Okamura – jak to jen on umí — zeširoka rozepsal o komunismu. Ano, má pravdu v tom, že současná KSČM je legální strana s demokratickými stanovami. A snad i v tom, že na rozdíl od ODS či ČSSD nikdy nestála za „miliardovými zlodějinami“. Řekněme, že i proto, že díkybohu zatím nikdy nebyla vládní stranou. Protože představte si třeba Vojtěcha Filipa coby ministra …
Byť s komunisty třeba Jiří Paroubek rád vládl za premiérského dohledu Jana Fischera, dalšího prezidentského kandidáta a předlistopadového komunisty. Mimochodem: ten teď komunisty vůbec nemá rád.
Není však od věci podívat se do předlistopadové doby, kdy komunisté – ať už si oficiálně říkají KSČ, nebo KSČM – byli jedinou vládní stranou: tehdy lidem ukradli majetek za miliardy. A co hůř – na rozdíl od ODS či ČSSD to ani nezkoušeli nijak maskovat. Prostě tomu říkali znárodnění či kolektivizace. Komu se to nelíbilo, skončil mnohem hůř než David Rath v Litoměřicích.
Ve svém blogu Okamura vůbec propadá nějak podezřele romantické náladě. Možná chtěl původně napsat zamilovaný dopis své přítelkyni a jen náhodou prostě skončil u komunismu, původně taky romantické záležitosti. Protože napsat, že je komunismus „nejdemokratičtější systém, který svět poznal“, to chce mnohem víc těžšího francouzského vína, než při svých napoleonských seancích na Klárově vypije Vít Bárta.
Nebo jinak: ideje komunismu vypadají demokraticky, dokud zůstanou jen na papíře. Bohužel komunismus, jaký svět poznal, byl asi stejně demokratický jako třeba nacismus a fašismus: příliš mnoho lidí – včetně komunistů — zmizelo v koncentrácích, ať už se jim říká gulag, nebo nápravný pracovní tábor.
A jestli se teď Okamura zamiloval do demokracie pařížských komun 19. století, měl by s jejich programem kandidovat na francouzského prezidenta. Nebo přesídlit mezi americké Indiány, jejichž komuny také opěvuje. Myslím, že úplně nejlepší by bylo, kdyby se kvůli tomu převlékl do japonského holčičího kroje, dal jim všechny své peníze, jimiž se tak rád chlubí, a už nikdy se nevracel.
