Žito 44, Ječmínek 48 aneb Neodsuzujte Landu!
Neskutečná mela kolem projevu Daniela Landy na vyhlašování výsledků Zlatého slavíka je bez nejmenší nadsázky hnus, hyenismus a sprosťárna. Daniel Landa zjevně potřebuje odbornou pomoc, ne odsudek moralizující veřejnosti.
Dovedete si představit, co byste si pomysleli o mně, kdybych se začal podepisovat Ječmínek 48 (bude mi osmačtyřicet) a hulákal do kamer nepříliš skryté výhružky, že všem fyzicky nabančím, když to nebudou akceptovat? Pokud ne, odpovím vám: Devadesát devět procent čtenářů by došlo k závěru, že jsem se už konečně z té marihuany zbláznil. A měli by pravdu, já sám bych nyní svýma zatím nepsychotickýma očima hodnotil podobnou proměnu jako psychotickou ataku. To je odborný název skutečnosti, že se někdo zblázní.
Ale opusťme pole mediálních provařenců, jakým jsem, a podívejme se do běžné populace. Dovedete si představit, že by vám kamarád – třeba hasič, řezník nebo učitel – ve vší vážnosti sdělil, že je teď Fazole 35, a když to nevezmete na vědomí, tak vám rozbije držku? Pokud by se tak stalo, napadlo by vás jediné: Z čeho se zbláznil?
Nyní známý zpěvák pronese do kamer zcela bizarní projev a veřejně vyhlašuje svou ochotu použít fyzické násilí proti lidem, svým fanouškům, kteří si ho jako člověka, jenž dvacet let pracoval na své popularitě, samozřejmě fotí.
To vše učiní takovým stylem projevu, že nebudí podezření z nějaké intoxikace ani humoru, nadsázky či parodie, ale naopak působí zcela vážně. A k tomu vykřikuje, že je nyní kejklíř Žito a je mu čtyřiačtyřicet, takže je Žito 44. A ty čtyřky má na bundě graficky vyvedené velmi podobně, jako bylo graficky vyvedeno logo SS. A veřejnost se může pokálet rozhořčením.
Skutečnost je očividně a zjevně jiná: Daniel Landa je v těžké identitní krizi a měl by okamžitě vyhledat odbornou pomoc. Nejde jen o můj názor, ale o názor řady odborníků. Vynikající text na toto téma publikoval hlubinně orientovaný psychiatr MUDr. Tomáš Rektor. Srdečně doporučuji.
Proto prosím všechny, kteří Landu za jeho proslov odsuzují, o trochu shovívavosti. To nebyl projev racionálně uvažujícího a psychicky stabilního člověka, to bylo volání o pomoc, křik zoufalství z absolutní krize identity. To nebyla žádná proklamace zla. Daniel jenom nezvládl krizi středního věku a nutně potřebuje s pomocí odborníků vybudovat vlastní identitu, neboť ta stará se mu zjevně zhroutila. A tak na ten projev zapomeňte. To nemluvil Daniel sám, ale jeho krize či nemoc.
