Čechy ohrožuje chudoba nejméně z Evropy, tak přestaňme fňukat!
Českým národním sportem, ve kterém opravdu vynikáme, je nadávání na poměry. Tradičně se koná nad sklenicí piva, nebo v diskuzích na Novinky.cz, všichni se vždy shodnou, že dneska je to hrůza, může za to vláda, a volby? Ne, tam jsme nebyli.
Celospolečenská blbá nálada prorůstá do našich mozků jako rakovina a my skutečně máme zafixováno, že jsme národ neschopných hlupáků, kterým vládnou schopní hlupáci a je toho čím dál míň, na co bychom měli být pyšní.
Takže když včera vyšla zpráva o tom, že podle výzkumu Eurostatu je Česko zemí, kterou chudoba ohrožuje nejméně z celé Evropy, nechtělo se tomu věřit. Do kategorie ohrožených chudobou spadají lidé žijící v domácnostech, kde je příjem nižší než 60 procent mediánu tamních příjmů domácnosti. V Česku je to celkem 15 procent obyvatel.
Opravdu mluvíme o České republice? Zemi, kde odboráři pravidelně na demonstracích vykřikují, jak nemají nic a ještě jim Nečas všechno sebere, a díky rušení nemocnic a nedostatku lůžek začnou lidé brzo umírat po stovkách na ulici? Zemi, kde si každý politik už dávno určitě nakradl stovky miliard a teď si ještě dovoluje chudáky na podpoře nutit pracovat 20 hodin týdně? Zemi, kde nikdo na nic nemá peníze, ale před supermarketem nikdy není místo k parkování?
Zemi, kde prezidentský kandidát Dientsbier přednáší v předvolební diskuzi o tom, jak viděl staré babičky v nemocnici sedět několik dnů na chodbě, protože nemají 90 korun na zaplacení pohotovosti? Zemi, kde musí přijít umělecká skupina Ztohoven a poskytnout lidem anonymní mobilní telefon, aby konečně měli šanci napsat politikovi co si myslí?
Jinak se k němu přece nedostanou a svůj názor jinde nevyjádří. No ano, volby, ale tam my nechodíme. Než, aby lidé připustili možnost, že se ze své horší finanční situace mohou dostat sami třeba tím, aby místo na demonstrace odborů šli do jazykovky na hodinu angličtiny, radši napíšou Kalouskovi, ať chcípne.
Mimochodem, podle Eurostatu jsou na tom prakticky všechny země bývalého východního bloku daleko hůře než my, i takové Slovensko je pod evropským průměrem. Ale s těmi my se přece nebudeme srovnávat, my jsme Česko, země Bati, Masaryka a Jardy Jágra. My jsme lepší a světovější. Kéž bychom také uměli být spokojenější a alespoň občas přestali fňukat.
