Sešněrují nám internet?
Jak jsem se z četby dnešních Lidových novin dozvěděl, patřím k těm 26 % občanů ČR mé věkové kategorie, kteří používají internet. Nezvládám ho s takovou lehkostí jako lidé mladší, ale ke své profesi ho potřebuji. Následující řádky jsou jakýmsi vyznáním řadového uživatele internetu.
Svoboda na internetu má (i pro mne) dva rozměry: svobodu informací a svobodu komunikace. Regulací provozu se má zabývat konference Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), jež právě probíhá v Dubaji. Unie je specializovanou organizací OSN, organizačně a finančně soběstačnou, zřízenou dohodami podle článku 63 Charty OSN.
Jakýsi spor je nyní mezi demokratickými státy (USA, země EU, Austrálie ad.) a potenciálními reformátory internetu, mezi nimiž kromě arabských a afrických zemí, Íránu, Kuby a Číny samozřejmě nemůže chybět ani Rusko.
Reforma má spočívat v regulaci obsahu informací šířených po internetu a v cenové regulaci (zpočátku, jak jsem vyrozuměl, především použití YouTube a Facebooku).
Reforma by jistě posílila pořádek v reformátorských státech. Proč to chtějí a potřebují, netřeba vysvětlovat. Nedovedu si ale představit, že by hned nebo později nepřispěla k regulaci nepořádku v demokratických zemích v tom směru, jak se pořádek uplatňuje v Íránu, na Kubě, v Severní Koreji atp.
Obecná a vznešená fráze, že svoboda je nedělitelná, se nikde nezhmotňuje tak viditelně jako v této oblasti. Požadavek „nevměšování do vnitřních záležitostí“, nám důvěrně známý, se tu dá těžko realizovat tak, aby to nebylo zároveň vměšování do svobody těch, kteří by doktrínu měli jen pro druhé schválit a trpět.
To přece vůbec nejde oddělit, a i kdyby šlo, může naše svoboda stát na požehnání nesvobody poddaných autokratických států? Jsou to naši bližní a zaslouží si ji stejně jako my.
Problém je ovšem v povaze mezinárodních organizací, včetně té nejvyšší, OSN. Založili ji kdysi Franklin D. Roosevelt a Josif Stalin jako světovou konglomeraci demokratických a svobodných států, vzešlou z vítězství nad nacistickým Německem.
Velmi záhy se ukázalo, že je to v podstatě jen Orwellova hospoda, v níž u jednoho stolu sedí farmáři s čuňaty. Hospodu zbourat nelze, je to naše planeta, a komunikovat s čuňaty je praktické a nutné. Pro komunikaci s čuňaty platí ovšem určitá hygienická pravidla.
Například farmáři musí vědět, že komunikují s čuňaty. Zároveň respektovat, že hranice není osudová a nepropustná: naštěstí v tom smyslu, že čuně se může přerodit ve farmáře, což se dost často stává, a naneštěstí v tom smyslu, že farmář se raz dva může proměnit v čuně. A konečně je třeba respektovat, že něco jiného jsou papaláši a něco jiného více či méně znevolněné obyvatelstvo.
Pan Tomáš Paták, mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu, prohlásil na téma konference, jíž se účastní i početná česká delegace: „Lze předpokládat, že výsledkem konference bude politický kompromis, který bude přijatelný pro všechny strany.“ To je mnohoslibné, a to až příliš. Pan Paták zároveň připustil, že reformátoři se svých snah o regulaci internetu nevzdají ani po případném neúspěchu na nynější konferenci.
Nehrozí tedy náhodou to, že bude učiněn další významný krok k cílové podobě Orwellova příměru: u jednoho stolu sedí farmáři s čuňaty, a už se vůbec nedá poznat, kdo je farmář a kdo je čuně?
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
