Průzkum: máme se dobře, ale celkem je to bída

Respondenti dostali dvě otázky: za prvé, jak byste hodnotil současnou ekonomickou situaci v naší zemi? A za druhé: považujete životní úroveň vaší domácnosti za velmi dobrou, spíše dobrou, ani dobrou, ani špatnou, za špatnou, či za velmi špatnou?

V listopadu t. r. hodnotilo současnou situaci jako špatnou či velmi špatnou 70 % respondentů, za ani dobrou, ani špatnou ji má 24 %, za dobrou či velmi dobrou jen šest procent.

Zato životní úroveň své domácnosti považuje za dobrou či velmi dobrou 38 %, za ani dobrou, ani špatnou 38 %, za špatnou 23 %.

Hodnocení hospodářské situace se za poslední dva roky prakticky nezměnilo, hodnocení životní úrovně se za poslední rok (delší srovnání není ve zprávě CVVM k dispozici) o něco málo (asi o pět procent) zhoršilo.

K tomu dvě poznámky. Za prvé, CVVM uvádí, že v druhém případě (životní úroveň domácností) jde o subjektivní hodnocení respondentů. O subjektivní hodnocení jde však samozřejmě i v případě hospodářské situace, průzkumy veřejného mínění nemohou vypovídat o ničem jiném než o subjektivních postojích lidí. Přitom je třeba vzít v úvahu, že když lidé vypovídají o stavu své domácnosti, mají k dispozici bezprostřední, přímou zkušenost, kdežto když jde o hospodářskou situaci, jsou víc závislí na tom, co se dozvědí odjinud.

A za druhé, je jakýsi nesoulad mezi krajně pesimistickým posuzováním hospodářské situace a poměrně optimistickým hodnocením vlastní životní úrovně. Jak je možné, že hospodářská situace je setrvale tak špatná, a v naší životní úrovni se to nijak dramaticky neprojevuje?

Vysvětlení se nabízí samo od sebe: veřejnost je už delší dobu objektem soustavné propagandistické masáže ze strany opozice, především ČSSD (komunisté moc velký faktický vliv nemají). Jistě, to dělá každá opozice, jejím cílem je vždycky zvýšit vlastní politické preference a dostat se dřív či později k vládnímu kormidlu. Taky je pravda, že slabé a rozložené koaliční vlády občanských stran v posledních šesti letech nedokázaly opoziční propagandě účinně vzdorovat, a je to tedy taky jejich problém.

Bez ohledu na to je zjevné, že opoziční propaganda v mnoha ohledech velmi přepíná a že veřejnost je proti tomu bezbranná. Lidé příliš rádi uvěří tomu, že situace je bídná, přesněji řečeno, že i když se necítí přímo bídně, mají se daleko hůře, než by si zasloužili. Politická masáž, která má lidi utvrdit v podobných pocitech, je ovšem nevěcná, destruktivní a krajně nezodpovědná.

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.