Královna zasedala s vládou. Britové by měli protestovat
Premiér Anglie pozval královnu na zasedání vlády, ve skutečnosti na oslavu
diamantového výročí její korunovace, a přísně nařídil svým ministrům, aby
nešetřili svou kapsu na společný dar. Porušení ústavy, měli by křičet Angličané.
Královna přece nesmí do chodu státu, jak se učí každé dítě ve škole, nikterak zasahovat. Ale jak čiší z blogů a komentářů, všichni se na královnu usmívají, Cameronovo gesto považují za pokus politiků (každá vláda je jen odporná nezbytnost) přiživit se na královnině majestátu. A celou událost za příležitost poukázat na královninu moudrost zdravého rozumu – ptala se totiž nedávno, kdo způsobil úvěrovou a finanční krizi, a vypadalo to, že to politici ani nevědí.
Už sto let nezasahují monarchové do politiky a občasná přítomnost stárnoucí intrikantky královny Victorie na vládní debatě byla také jen symbolická. Ostatně symbolická jsou už i zasedání vlády. Dávno se totiž rozhoduje jinde.
Kdyby se návštěvník z kosmu, nejlépe nějaký etnograf, zajímal o britskou monarchii, velmi by se podivil. Dozvěděl by se například, že se ovšem jednou stane korunní princ William, který se nedávno oženil v plukovnickém stejnokroji (v Irsku neexistující) Irské gardy, nejvyšším velitelem armády.
Musel by si ovšem všimnout zrádného slůvka „ovšem“ a ještě zjistit, že armádě dnes kupodivu vládne žena, jeho 85letá babička, hlava státní církve i mnoha jiných států (15), nemluvě o britském společenství. A ta má svůj sbor poradců, jmenuje premiéry, vyhlašuje ve sněmovně každoročně program vlády, drží novoroční projev k národu, a dokonce pasuje občany na rytíře. A přitom nepsaná ústava „mluví“ o její roli jako o „dobře uvážené nečinnosti“.
Usoudil by zřejmě, že stejně jako v Egyptě faraonů tu vládne absolutní náboženská monarchie a nikoli, jak říkají domorodci, rodinná firma, jejímž úkolem je udržovat ceremoniální majestát tradice, etiketu veřejného prostoru, a hlavně rozdávat úsměvy i dobrou náladu. V Anglii je většinou pod mrakem nebo prší. Na rozdíl od francouzské „monarchické demokracie“ Páté republiky má Velká Británie demokracii korunovanou.
Není snadné vysvětlit, že v dnešní tak proklamované rovnostářské, civilní, občanské, multikulturní, demokratické kultuře je svátek anglické dědičné monarchie, která symbolizuje nejvyšší aristokratické privilegium, majestát vlády, nedemokratickou tradici, tak významný, a to nejen proto, že je dědictvím impéria a globálního anglického jazyka.
Proč tak fascinuje žena, která se do své role narodila? Nepotřebuje snad život společenství, tak jako život osobní, nějaký přesah? Rituál monarchie odkazuje politiky do patřičných mezí. Vláda nad svobodným občanem má být majestát tradice.
