Letecký týden na ministerstvu obrany
Nekomentovat poslední události na ministerstvu obrany je stejně obtížné jako je rozklíčovat: proto jen stručný, okomentovaný přehled událostí:
Karolína Peake se ujala funkce ministryně provázena zjevnou nepřízní prezidenta Klause. Prohlásil ji za dívenku (to není žádný argument, je to relativní: když mi bylo pětadvacet, považoval jsem sedmatřicátnice za staré škatule), která nemůže obstát před robustními vojáky (představa robustního vojáka v čele ministerstva obrany by člověku měla nahánět děs). Je těžké se vyhnout podezření, že kromě přirozené starosti vrchního velitele české armády o resort byly ve hře i nějaké přízemnější politické zájmy.
Paní Peake prohlásila, že přesvědčí prezidenta o své razanci a že nehodlá dělat na ministerstvu žádné převratné změny. To první se jí nejspíš podařilo.
Necelých 24 hodin po tomto prohlášení byl letecký týden zahájen. Vyletěli první náměstek ministra a šéf Národního úřadu pro vyzbrojování. Paní Peake to zdůvodnila tím, že chce vrátit vedení do civilních rukou. To ale nepochybně nebylo všechno, co měla za lubem.
Prezident zareagoval promptně. Premiér mu prý slíbil, že bude zajištěna kontinuita ministerstva a že tu kontinuitu bude zajišťovat mezitím vyletěvší první náměstek Picek. A tak podle něho buď oklamal premiér jeho, nebo byl premiér oklamán paní Peake. (V tisku se objevila spekulace, podle níž měl Nečas Klausovi slíbit, že fakticky ministerstvo povede Picek. Rozdíl mezi oběma formulacemi je dosti kosmetický.)
Akce paní Peake rozlítila i premiéra. Ten ji vyzval, aby Picka okamžitě vrátila do funkce (je otázka, zda to vůbec mohla udělat poté, co ho tak razantně vyhodila, aniž by zároveň sama neodstoupila). Pak bylo chvíli ticho, protože se zrovna hlasovalo o daňovém balíčku a o rozpočtu. Jakmile bylo odhlasováno, dospěl letecký týden ke svému vyvrcholení: vyletěla sama ministryně.
Výkop byl proveden ve svorné shodě mezi prezidentem a premiérem. Premiérova cesta na Hrad musela být z povahy věci něco jako pouť do Canossy, v tomto případě prý trvala jen 30 minut. Zase se objevily spekulace, že prezident měl na premiéra účinný nástroj: totiž hrozbu, že jinak vrátí do sněmovny daňový balíček a vládě pořádně zkomplikuje život. V žádném případě se nedá tvrdit, že by premiér v posledních dnech vůči prezidentovi nějak posílil, naopak.
K tomu všemu jen dvě poznámky: za prvé, je těžko říci, čeho vlastně chtěla dosáhnout paní Peake. Její strana není nijak výrazně profilovaná, vlastně to není ani žádná strana. Sama neřekla, co hodlá na ministerstvu dělat. A chtěl to na ní předem aspoň premiér?
Za druhé, premiérovi i paní Peake se podařilo obratným manévrováním přivést situaci do koncovky, z níž na první pohled není východiska: premiérovi nezbylo než paní Peake vyhodit a paní Peake pak nezbylo než oznámit, že strana LIDEM odchází z koalice.
Jenže celá věc bude horká asi tak jako dnešní konec světa: k politické katastrofě má dojít až 10. ledna a obě strany už vysílají signály, že si možná místo toho z vyčerpání padnou do náručí.
Veřejnost, už tak dost rozlícenou, to nepochybně rozlítí ještě víc. Snad by se to nemělo brát na lehkou váhu.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
