A teď nastavíme zrcadlo
Co mají společného pes, dorty, Vladimír Franz, Vodafone, hokej a Petra Kvitová? Jsou to nejvyhledávanější „kousky“ na českém Googlu v příslušných kategoriích.
Tedy pes je nejvyhledávanějším zvířetem (kočka se neprobojovala ani do první desítky, zato krtek vytuneloval druhé místo), dorty nejčastěji hledaným jídlem (což je mi vrcholně podezřelé, protože v první desítce jsou kuskus, suši a cheescake, ale chybějí tam chlebíčky i husa) a hokej nejgooglovanějším sportem (v první desítce není košíková, takže uvažuji, že budu z protestních důvodů používat v příštím roce Yahoo nebo Seznam).
Tolik pár zajímavostí z každoročního sumáře lidí, věcí a témat, které firma každoročně v prosinci opatřuje visačkou Zeitgeist neboli „duch doby“.
Ale je to opravdu přesná a o něčem vypovídající „momentka“ současnosti? Těžko říct. Nehledáme jen to, co máme rádi nebo co nás fascinuje. Jestliže nejhledanějším jídlem v Česku jsou „dorty“, pak to asi znamená, že lidi zajímá, kde si je koupit či objednat. A druhé místo pro kuskus zase spíš signalizuje, že prostě lidé nevědí, co to je.
Mimochodem, v gurmánské Francii byla letos nejhledanějším pokrmem jehněčí kýta (potud vše v pořádku!), hned na druhém místě však skončil hamburger. Olala! A to ani nemluvím o tomto žebříčku v Číně, kde je na druhé až desáté pozici devět pro mě nesrozumitelných pokrmů, zapsaných čínskými znaky … ale první příčku obsadila tři písmena v latince. Tipnete si? Ano, je to KFC.
Zajímavé to začne být, když budeme srovnávat. Pokud se v kategorii „jak na to“ v Česku umístil na prvním místě dotaz „Jak zhubnout?“, zatímco na Slovensku „Jak sbalit holku?“ a v Nigérii „Jak milovat ženu?“, pak to nepochybně o něčem vypovídá. Ale pořád je to lepší než v Keni, kde tento žebříček vede dotaz „Jak potratit“.
Zjevně se v různých zemích cení různé dovednosti. Na druhé straně mnoho kategorií svět naopak spojuje. Nejgooglovanější celebritou loňského roku byla (celosvětově i ve většině zemí) Whitney Houstonová, mezi sportovci zabodoval sprinter Usain Bolt (komentář netřeba) či basketbalista Jeremy Lin (ideální kombinace pro Google: když počátkem roku vystřelila vzhůru jeho hvězda, byl nesmírně zajímavý, a zároveň naprosto neznámý!) a o pozici události číslo jedna se dělilo fotbalové Euro 2012 s londýnskou olympiádou.
Jeden fenomén zasáhl snad všechny, a to video jihokorejského komika a rappera PSY s názvem Gangnam Style. Figuruje na předních místech žebříčků asi většiny zemí, a to bez ohledu na civilizační či kulturní rozdíly.
Musím se přiznat, že jsem ještě před pár týdny neměl nejmenší tušení, že něco takového existuje. Ale jestli průměrným pozemšťanům uvízne z tohoto roku jediný vizuální a akustický vjem, pak to bude asi právě toto video. Jak informoval YouTube, původně parodický klip překonal dva roky starý rekord Justina Biebera a stal se – s více než 900 milióny zhlédnutí – nejsledovanějším videem všech dob. „Všech dob“ je však v dnešní době velmi relativní a už za pár týdnů může být mnohé jinak.
Ale nejen Googlem je živ internetový uživatel, a tak své „top ten“ žebříčky zveřejnily minulý týden také Facebook a Twitter. Motorem sociálních sítí není racionalita (která se při vyhledávání sem tam projeví), nýbrž emoce. Nejpopulárnějším tweetem se stal krátký vzkaz „Další čtyři roky“, doprovozený fotografií Baracka Obamy a jeho manželky Michelle (a odeslaný samozřejmě po vítězných amerických volbách). Sdílelo ho téměř milión lidí, což je historický rekord.
Až druhý skončil tweet Justina Biebera věnovaný šestileté fanynce, která zemřela na mozkový nádor. Z témat na Facebooku i Twitteru vévodily americké prezidentské volby, ale také evropský šampionát ve fotbale a londýnská olympiáda. V sociálních sítích nechala výraznou stopu také Sandy, lépe řečeno stejnojmenný hurikán.
Google, Facebook a vlastně všechny tyto nástroje jsou jako čerstvý sníh, do něhož otiskujeme svou stopu. Jsou lapači našich vzpomínek, událostí a emocí. Všichni je tam necháváme. Čím méně po nás zůstává reálných předmětů (papírových diářů, odeslaných dopisů, zvětšenin fotografií), tím více je elektronického šumu ve virtuální realitě.
Četl jsem o inženýrovi z Kalifornie, bývalém zaměstnanci Googlu, který vyvíjí software schopný „vyhodnotit“ naše digitální záznamy a „oznámkovat“ to, jak jsme žili. Jak jsme byli šťastní a jak úspěšní, jak se subjektivně cítíme i co jsme objektivně dokázali, hezky na stupnici od jedné do deseti. Zatím to prý ještě moc dobře nefunguje. Ale i tak mě to děsí.
Jen si to představte. Jste na silvestra odpoledne doma, mažete chlebíčky česnekovou pomazánkou a počítáte láhve sektu v ledničce. „Tak co, už sis konečně spočítal, jak se ti letos dařilo?“ ptá se vás manželka. Polije vás horko. Zase je to tady. Ztlumíte televizi s tou pitomou estrádou. Neochotně berete do ruky telefon, spouštíte aplikaci s názvem „Jak-dobrej-jsem“ a s obavami mačkáte tlačítko start.
Několik minut napjatého čekání. Telefon stahuje data z Googlu, vašich facebookových i twitterových účtů a všechno bleskově kalkuluje. Konečně se na displeji objeví číslo. Řekněme ... 7,3. Trochu se vám uleví, i když je vám jasné, že to mohlo být lepší. Řeknete výsledek manželce. „Panebože,“ zasyčí. „Proč jen jsem si brala takového packala!“ Pak se na vás podívá, napůl útrpně a napůl rozzlobeně, a řekne tu hroznou větu: „Víš, že soused měl letos 8,9?“
Úspěšný nový rok!
