Pipi a emigrace: dvě zprávy silvestrovské povahy
Zpráva první: spolková ministryně pro rodinné záležitosti (SRN) Kristina Schröder (už bych byl skoro napsal Schröderová, ale v poslední chvíli jsem se s hrůzou zarazil) poskytla v rámci předvánoční nálady rozhovor liberálnímu týdeníku Die Zeit.
Psaly o tom i naše noviny. Seznámila v něm čtenáře mj. se svými názory na pohádky a na povahu Boha. Když prý předčítá své malé dceři známou dětskou knížku Pipi Dlouhá punčocha, postupuje tak, že některé pasáže (např. tu, kde se mluví o tatínkovi titulní hrdinky jako o „černošském králi“) „překládá synchronně“ (to je opis obdobné povahy jako „odkloňování“ exministra Kocourka), aby svou ratolest už v tak útlém věku nenakazila rasismem.
Velmi obezřetně přistupuje taky k pohádkám bratří Grimmů, které jsou zase prolezlé sexismem, neboť ženy jsou tam často vybaveny negativními vlastnostmi (z vlastní iniciativy uvádím jeden výmluvný příklad: ježibaba z Perníkové chaloupky). Vzhledem k tomu, že dceři je teprve rok a půl, lze doufat, že na ní tento způsob výchovy nezanechá trvalé následky.
Paní ministryně (CDU) má taky z genderového hlediska výhrady k tomu, že slovo Bůh je v němčině mužského rodu. Kolik znáš jazyků, tolikrát jsi člověkem! Já jich znám jakž takž jen pět (kromě češtiny a slovenštiny, samozřejmě), a je to v nich stejné – s jednou jedinou výjimkou, a tou je maďarština.
Ta jako i další ugrofinské jazyky nemá gramatické prostředky pro vyjádření rodu. Příklad: v lidové písničce se zpívá „az a szép, az a szép, akinek a szeme kék“, což se konvenčně překládá „ta je hezká, co má modré oči“. Ve skutečnosti to bez rozpaků mohou zpívat i gayové (teoreticky by to mohlo být i o chlapovi).
Maďarština je tedy z hlediska politické korektnosti velmi způsobilá k tomu, aby do budoucna zaujala v SRN zvlášť a ve sjednocující se Evropě obecně tutéž roli, jakou tu měla ve středověku latina. Přeji paní ministryni a jejím názorově blízkým hodně úspěchů v jazykovém studiu.
Zpráva druhá: Ve čtvrtečním Právu jsem si přečetl, že stav naší národní pýchy je uspokojivý. Podle agentury STEM je u nás 68 % lidí hrdo na svou vlast. S tím poněkud kontrastuje jiný průzkum, tentokrát agentury GfK, podle něhož by cca 52 % mých krajanů chtělo žít někde jinde, totiž nejčastěji v USA, v Německu, Rakousku nebo Velké Británii.
Jistě, poslední politické události, zejména ty kolem volby prezidenta, nemusí nutně ve všech obyvatelích ČR vzbuzovat veliký pocit bezpečí. Takže pro příští rok platí: buďme hrdí čeští vlastenci, ale pro jistotu raději v USA, SRN, Rakousku nebo Velké Británii.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
