Tomio Okamura sepsal novoroční projev. Přezdívku Pitomio si zaslouží ještě víc než dřív
Když japonský brouk Pytlík zjistil, že prezidentem bude zvolen tak maximálně na Takešiho hrad, honem doběhl na Ústavní soud podat stížnost, a na svůj blog sepsal novoroční prezidentský projev, který by rozhodně neměl zapadnout.
Svou kvalitou se totiž řadí po bok takových děl, jako je životopis Tomáše Řepky nebo jízdní řády tramvaje číslo 24. Kadence blbých prázdných frází v jeho projevu je tak vysoká, že by si za ni Pitomio zasloužil Řád Milouše Jakeše a zápis do knihy rekordů pelhřimovské agentury Dobrý den. Úvod se nese v duchu folkařských písní o srdci a přírodě. „Vážení občané, tato země vzkvétá. To je skutečnost, na kterou nesmíme zapomínat. Naše země vzkvétá. Vzkvétá, ale daleko pomaleji, než by vzkvétat mohla. Stačilo by vzít rozum do hrsti a vše dělat lépe účelněji. Jenže rozum a realita se málokdy potkají. Lidský rozum, to je ve skutečnosti srdce.“
A ačkoliv má Tomio nás, anonymní občany, co mu vyděláváme svojí blbostí a nebouráme jeho Aston Martina, rád, trochu se na nás zlobíkuje. „Není to příležitost, co dělá zloděje. Je to hlavně chybějící morálka, chybějící slušnost, poctivost a odpovědnost k druhým.“ Naštěstí, náš wannabe prezident ví, co potřebujeme a co nám chybí. „Potřebujeme být štastní. Potřebujeme se cítit bezpeční - každý z nás se chce cítit bezpečný před bídou, před hladem, před mrazem, před násilím, před nespravedlností. Chceme žít spokojeně.“
Komu ještě neukápla slza dojetím, ten rozhodně nabrečí kýbl nyní. „Žádný milardář by neměl ani halíř bez práce celé společnosti. Bez práce naších předků a jejich předků a i práce naší. Každý z nás od uklízečky po atomového fyzika den co den pracuje na tom, abychom se měli v naší zemi lépe.“ Štěstí je krásná věc a když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady. A kdo nemá rozum, dá tam trochu srdce, a kdo nemá ani jedno, hodí tam retarda. „Pamatujete retardovaného závozníka Otíka z filmu Vesničko má středisková? Jaké by byly jeho osudy dnes? To přece víme přesně. Tisíce podobně postižených Otíků přišly díky beztrestným podvodníkům s předraženými hrnci a lichvářům nejprve o majetek, o bydlení a dnes bloudí třeba jako bezdomovci po našich ulicích. Smrdí, pijí a nám všem se oškliví. Není to jejich vina, že jsou na ulici a že smrdí. Je to vina nás nás všech.“
Když tak člověk kráčí po ulici a naráží do něj stovky špinavých retardovaných Otíků, je to přesně ten moment, kdy si řekne, že naše země potřebuje ve svém čele někoho, kdo si od takových Otíků nechal za peníze sbírat podpisy do prezidentské petice. Těch deset korun za sebraný podpis byl od Tomia vlastně charitativní počin a je nespravedlivé, že opsané a falšované archy považuje ministerstvo vnitra za důvod vyloučit ho z volby. Řešením je vrátit moc do rukou lidu!! „Když budeme mít možnost odvolat neschopného senátora, poslance nebo prezidenta, navrhnout zákon nebo špatný zákon zrušit, pak se drtivá většina z nás začne daleko více starat o to, jak zastupitelé pracují. A to zase radikálně zlepší jejich práci. Je třeba změnit ústavu. Zavést přímou volitelnost a odvolatelnost všech zastupitelů od starosty po prezidenta.“
Tak si všichni sedneme a budeme se navzájem odvolávat a říkat si, že je třeba být šťastní a spokojení, abychom nebyli nešťastní a nespokojení. A nemotejte do toho peníze, o peníze vůbec nejde a už vůbec ne podnikateli, co svůj byznys propaluje skrz kandidaturu do senátu a na Hrad. Poslední věta Tomiova projevu chudáka běžného občana-retardovaného Otíka vystraší: „Není na cestě žádný spasitel, který to udělá za nás.“ Ale no tak Tomio, nač ta zbytečná skromnost?
