Volební studia TV Prima? Spíše Blbec k večeři
Pokud se někdo těšil na televizní předvolební debaty prezidenstkých kandidátů, musel být po pátku zklamán. A nebylo to jen úrovní dvou nejvážnějších kandidátů na prezidenta (alespoň podle průzkumů).
Těžko říct, proč se Prima rozhodla do nevděčného televizního formátu jít. Jistě, díky tomu, že debata byla předtočená, šlo o poměrně levný formát, ale rozhodně žádnou bombu. A fakt, že podobná debata je spíše klasický veřejnoprávní formát, je asi jasný dokonce i redaktorům Parlamentních listů.
Problémů přinesl pořad hned několik. První a nejvážnější byl moderátor. Jana Punčocháře by šlo stran jeho nulového charismatu úspěšně urážet dlouho a na mnoho poměrně zábavných způsobů. Proč právě on dostal na starost pravidelné nedělní politické debaty na Primě, je možná jedna z největších záhad tuzemských televizí posledních let. Zde je nicméně drobná výhoda v tom, že na pořad Partie prakticky nikdo nekouká - vyjma lidí zabývajích se politikou, kteří ale mají charismatu ještě méně než nebohý moderátor.
Navíc prezidentská debata není klasická debata. Je to do značné míry také show, nebo by alespoň být měla. A tady už je Punčochář úplně ztracen. A jeho zaměstnavatelé mu také dvakrát nepomohli. Zvláštní a poněkud lacině působící nastavení studia, při kterém oba kandidáti seděli rozvaleni na vulgárně působících bílých pohovkách jako nějaké východoevropské prostitutky, zatímco moderátor nad nimi stál, by nepomohlo nikomu.
Logika věci (moderátor chce odpovědi po kandidátech na veřejný úřad) by přitom velela k opačnému rozsazení podobnému například tomu používanému ve Spojených státech, kde kandidáti stojí/sedí na vysokých židlích proti sedícímu moderátorovi. Ano, přesně tak, jak je tomu například u zkoušek. Ponížený přístup Primy ke kandidátům jen umocnil dojem, že televize neví, co a proč dělá.
Dalším problémem debaty byli diváci. Jejich přítomnost v podobném pořadu je samozřejmě žádoucí, ale u takhle důležité debaty není důvod dělal z toho fanclubovou záležitost. Pokud si do studia pozvete idioty, kteří přenos zakončí fotbalovým skandováním "Miloš na Hrad" (což uděláte, pokud se rozhodnete pro takovou pitomost jako je "potleskové nebo decibelové měření", kterou Prima do pořadu zařadila), logicky to celou věc shodí někam na úroveň pořadu Kotel a pro nezúčastněného diváka to přináší ony skvělé a neopakovatelné televizní chvilky, během kterých schovává hlavu pod polštář studem.
Vlastně jediným zábavným momentem, byť asi nechtěně, bylo vystoupení Jana Bubeníka, který ve svém hodnocení kandidátů dokázal být ještě bezbarvější než samotný moderátor. Poznámka pro dramaturga: do studia zvát jenom hosty, kteří mají co říct a chtějí to říct.
S ohledem na výše uvedené je jasné, že debata ani nemohla vnést do prezidenstké kamapně nějaký vzruch, nová témata nebo novou dynamiku. Na to se kandidáti cítili příliš komfortně - díky prostředí a moderátorovi. Prima tak obětovala velkou část svého pátečního hlavního vysílacího času na to, abychom se dozvěděli, že Jan Fischer si při sezení nedává pozor na délku svých ponožek a Miloš Zeman mluví anglicky lépe, než jsme čekali, ale pořád poměrně komicky. Což je zoufale málo jak z hlediska televizní debaty, tak z hlediska televizní zábavy.
Dodatek: Sledovanost prezidentského duelu dosáhla 944 tisíc diváků ve skupině 15+, což je daleko víc, než by si zasloužil.
Sledujte Luďka Staňka na Twitteru.
