Komunisté, odstupte!
Českým intelektuálním světem se v posledních dnech bleskově šíří nová móda. Hemží se výzvy „nevolte komunisty“. Začal s tím minulý týden herec Tomáš Hanák, postupně se přidávají další celebrity. Je třeba provést menší analýzu, co vlastně výzva znamená v nynějším politickém kontextu.
Především je třeba konstatovat, že nejde o to, volit nebo nevolit kandidáta KSČM, protože KSČM do prezidentské volby žádného nepostavila. Znamená to nevolit komunistu bývalého.
Bývalí komunisté jsou mezi kandidáty dva, shodou okolnosti zrovna ti podle preferencí první, Miloš Zeman a Jan Fischer. První z nich vstoupil do KSČ v roce 1968, dejme tomu z blbosti, a vzápětí ho vyhodili, protože v životě to chodí tak, že za blbost se trestá.
Druhý za normalizace z důvodů, dejme tomu, pragmatických. Někteří bojovníci proti bývalým kandidátům dali najevo, že blbost považují za polehčující okolnost, nejsem toho názoru a připouštím jen, že „pragmatismus“ polehčující okolností v žádném případě být nemůže.
Aktivisté vyzývají kandidáty-bývalé komunisty, aby sami dobrovolně odstoupili. Protože ani pana Fischera, ani pana Zemana nic podobného nenapadne, zdá se být smysl podobných výzev (nejnověji se připojilo zatím šedesát zasloužilých českých matek, tedy širší varianta někdejších Matek jihočeských) spíše symbolický.
Není tomu tak. Zatímco elektorát pana Zemana je stabilní a vzhledem ke své většinově otrlé povaze na podobné výzvy kašle, voliči pana Fischera jsou labilnější a hnutí „nevolte komunisty“ na ně jakýsi vliv má. A tak díky úsilí odpůrců komunismu upevnil pan Zeman v posledních dnech svou pozici v čele prezidentských kandidátů.
Výzva ovšem nemá jen čistě negativistický charakter, koho nevolit. Její protagonisté zdůrazňují, že jde naopak zvolit někoho, kdo si nikdy s komunisty nezadal a celým svým životem jednoznačně prokázal, že stojí na opačné straně barikády.
Řada z nich nezůstává u toho a přímo jmenuje toho, koho mají všichni na mysli, Karla Schwarzenberga. Ten už poněkud dal upejpavě najevo, že tato podpora mu není proti mysli. Výzva tedy ve skutečnosti nezní: nevolte komunisty, ale Fischere, uvolni místo Schwarzenbergovi.
Dovolím si k tomu přičinit docela osobní poznámku (nepovažuji ji za úplně nepodstatnou): co si mohu jako volič od pana Schwarzenberga slibovat? Jistě, nikdy nebyl komunista. Za posledních třiadvacet let si vybudoval po všech stránkách slušné společenské postavení (nemohu si odpustit poznámku, že jeho sestřenice nebyla tolik úspěšná) a snažil se prosazovat rozumné věci — pokud tohle jeho postavení neohrožovaly. Přiznám se, že mne to k podpoře nijak moc nedopuje.
Ale bez ohledu na to je výzva „Fischere, koukej uvolnit místo Schwarzenbergovi“ nesmyslná. Fischer tím přijde o pět procent podpory, která mu budou chybět, ale Schwarzenbergovi nebudou stačit ani k tomu, aby postoupil do druhého kola.
Ve skutečnosti si můžeme vybírat mezi Fischerem a Zemanem. Volba je to jednoduchá: Miloš Zeman představuje v podstatě totéž co Václav Klaus: bude prohlubovat polarizaci české politiky.
Pokud si někdo myslí, že je to vyváženo jinými, dobrými Zemanovými vlastnostmi, jistě, nechť ho volí. Bylo by jen neblahé, kdyby lidé vlastně volili Zemana a přitom si toho nebyli jasně vědomi.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
