Manuál pro nerozhodnuté: podle čeho volit prezidenta?
První přímá prezidentská volba spěje do finiše, překvapivě ji nezastavil ani Tomio Okamura. Ironií je, že spíš než pozitivní emoce lidem působí negativní rozpaky: koho a proč máme nakonec vlastně volit, navíc když prezidenta moc nepotřebujeme?
Ano, politika v nás málokdy působí nadšení. Poslední hromadnější politické nadšení jsme zažili v roce 1989, a i tehdy pouze menšina z nás. Navíc tehdy jsme o politice nic nevěděli; mysleli jsme si, že je to nekonečný mejdan samých dobrých lidí. Před třemi lety jsme zase hromadněji propadli kouzlu Víta Bárty s Radkem Johnem, z toho nás ale nakonec probral nejen soud s Bártou.
Přesto si z vlastní zkušenosti nepamatuju, že by nám kdy volby působily takovou obtíž a zmatení jako nyní výběr prezidenta. I v tradičně hnusně vyhrocených parlamentních volbách, kdy čarují nejen lidé jako Jiří Paroubek, si dokážeme pro výběr konkrétní strany najít pozitivní důvod – ať už nižší daně, vyšší dávky, znárodnění, či Kristýnu Kočí.
V nynější prezidentské volbě jsem nic pozitivního nezaznamenal. Jako bychom si říkali: Co jsme to, proboha, v těch průzkumech veřejného mínění říkali, že nám naši zákonodárci nakonec provedli tohle? Jak máme volit?
Někteří mí známí například otráveně říkají, že budou volit Miloše Zemana, protože nechtějí, aby vyhrál Jan Fischer. Od jiných zase slyším hlas pro Vladimíra Franze, což je taky protest, ať už si to chcete přiznat, nebo ne. A stejně tak volba Jany Bobošíkové, již mnozí opakovaně chápou jako kandidátku proti běžným kandidátům.
Zde je tedy jednoduchý průvodce pozitivní volbou. Volba Karla Schwarzenberga prezidentem konečně naplno zlegalizuje Miroslava Kalouska a uvolní mu cestu do čela TOP 09, čímž samozřejmě myslím pouze do čela oficiálního; neoficiálně totiž straně vládne od samého počátku. Kalousek si tento coming-out zaslouží víc než kdokoli jiný, očividně se coby formální dvojka trápí.
Dejte hlas Janu Fischerovi a volíte konečně usmíření s tichou komunistickou kolaborací. I to potřebujeme. Proč se musí slušní lidé jako Fischer – jichž mezi námi anonymně běhají statisíce — neustále omlouvat sami za sebe a zesměšňovat se? Fuj! Jste-li mladší, dost možná zlegalizujete i své rodiče. A nikdy není nad to, cítit se jako slušný člověk i za velkou neslušnost.
I Miloš Zeman se trápí. Konkrétně od prezidentské volby 2003, kdy ho zradila vlastní partaj. Od té doby mu nedá spát vlastní ego a zoufale touží po uznání, s každým rokem a kratším životem před sebou víc a víc. Volte Zemana a zachráníte lidský život! Protože jak jsem expremiéra pozoroval při posledních TV debatách, hraje mu ve tváři stále častěji velmi nehezké mentální rozpoložení. Ještě jedny prohrané volby a …
A bude na Hradě sedět třeba Franz! Samozřejmě že nebude. A protože má na sobě — kromě tetování — nejméně kaněk, vyloučím jej automaticky z pozitivní volby. Je totiž opravdu protestní kandidát, tedy negativní volba. Což bych neřekl u Přemysla Sobotky. Když jsem ho v reklamě na sebe viděl stát u otevřeného okna a zamyšleně se dívat kamsi do dáli … Navíc do sebe investoval plných sto tisíc korun! Když ho zvolíte, bohatě se mu určitě vrátí.
Kandidatuře Jiřího Dienstbiera i Zuzany Roithové absolutně nerozumím. Prvně jmenovaný sotva dosáhl povinného věku, zatímco europoslankyně mi kdysi v Bruselu slíbila, že se bude vážně zabývat problematikou čínských dětských bot dovážených do Evropy. Svůj slib, pokud vím, ještě zdaleka nedotáhla do konce. To zvolením Bobošíkové bude od Bobošíkové na pět let klid! Tedy aspoň myslím v místních, krajských, sněmovních či senátních volbách. A koho zajímá nějaký Hrad? Naprosté pozitivum.
Což mě vede k Táně Fischerové, favoritce pozitivní volby. S ní totiž nevolíme pouze něco pozitivního, ale rovnou hotové DOBRO! A víte, jak dobře to vždycky dopadne, když pro lidi někdo plánuje DOBRO. Vzpomeňte třeba na komunisty!
