DUŠAN ŠRÁMEK: Karel Palach na Hrad: Nepovedené oslavy výročí upálení studenta Jana Palacha
Devatenáctý leden je a zůstane v hlavách mnoha Čechů jako výročí úmrtí studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti nastupující komunistické normalizaci a narůstající národní apatii vůči ní. Jak skončily nedávné oslavy?
Minulou sobotu se na Václavském náměstí k připomínce této události měla konat pietní akce spojená s protestem studentů proti nástupu komunistů do krajských vlád a získání funkcí „školských tajemníků“. Podmiňovací způsob ohledně celé akce je na místě – akce se sice konala, leč s Palachem měla pramálo společného.
Běž domů, Zemane
Mrazivé sobotní odpoledne neslibovalo, že by mělo Václavské náměstí praskat ve švech. Ostatně, na podobné akce stejně nechodí žádné davy srovnatelné alespoň s protesty odborářů. Opravdu – okolo „koně“ v mraze podupávají tak dvě tři stovky demonstrujících. V tom je cosi symbolického, co i přes rozdílnost dobového kontextu a významu obou událostí spojuje akci s Palachovým protestem – apatie. Tehdy k nástupu neostalinistů, dnes k nástupu jejich pohrobků.
Palach byl však v sobotu pouze náhražkovým beranidlem, které mělo otevřít dveře úplně někomu jinému. Už při příchodu je nápadné, kolik demonstrantů má na sobě placky s Karlem Schwarzenbergem. Sílící podezření, že jde ve skutečnosti o něco jiného než o pietní akt a protikomunistickou demonstraci, se mění v jistotu, když jeden ze studentů ve svém projevu prohlašuje, že se netají tím, že studenti od počátku podporovali právě jeho.
Poté je přečtena „Karlova“ zdravice jako údajně jediného opravdového antikomunisty. Proč o zdravici nebyl požádán i například neúspěšný kandidát ODS Přemysl Sobotka, jenž v kampani jasně deklaroval, že by raději odstoupil, než by jmenoval vládu složenou z komunistů, a který i Schwarzenberga oficiálně podpořil?
Zřejmě se to nehodilo do připravené režie, režie, jež plně odráží „knížecí“ fetiš valné části kulturně mediální fronty, jak o něm mistrně napsal Václav Bělohradský tentýž den v deníku Právo. Do oné režie se nehodilo ani to, legitimně napsat na oficiální pozvánku, že jde vedle deklarovaných důvodů konaného shromáždění i o propagaci jednoho ze dvou prezidentských kandidátů. A tak je klidně i Palach podvodně zneužit jako argument v předvolební kampani. Odcházím, když Karlův bard Ziggy Horváth spouští nechtěnou parodii „Běž domů, Zemane, čeká Tě Ivana“.
Miloši Zemanovi, který byl v roce 1970 vyloučen z KSČ a profesně diskriminován, či jeho fanklubu by něco takového neprošlo. Karlu Schwarzenbergovi a jeho stoupencům ano.
