LUDĚK STANĚK: Bém jako jednotka drzosti
Pojďme si říct hned na začátek, že je mi celkem jedno, proč nebo jak ODS vzala zpátky do svých řad bývalého primátora Pavla Béma, který v ODS pozastavil členství po zveřejnění zcela skandálních odposlechů, při nichž vedl krásné hovory s Romanem Janouškem, a kterého si v Praze budeme velmi dlouho pamatovat jako nejostudnějšího primátora, jehož hlavní město mělo za hodně dlouhou dobu.
Jeho návrat do ODS pravděpodobně souvisí s tím, že je jeho hlas potřebný Petru Nečasovi ve sněmovně. Nebo kvůli nějakému jinému zákulisnímu handlu, který premiér musel udělat, aby udržel svojí nešťastnou existenci tam, kde je. (Což mu osobně dvakrát nepřeju, málokterý politik vypadá na první pohled tak nešťastný ve svém životě jako premiér Nečas, schválně si ho někdy dobře prohlédněte.)
Možná ne nadlouho, ostatně pokud musíte svoji kariéru opírat o někoho morálky a formátu Pavla Béma, možná by to fakt chtělo na všechno se vykašlat, odjet někam do Asie a začít tam život znovu, lépe a smysluplněji.
Celá legrace s Pavlem Bémem zpět v ODS by byla legrační kapitola v sebedestrukci strany, která ztrácí kredit rychleji než opilec mobily, kdyby... kdyby Pavel Bém dokázal být zticha. Což už z jeho slavných odposlechů víme, že neumí.
Umí stříkat hněvem, vést paranoidní debaty, nechat se od mazaného, byť asi ne příliš vzdělaného Janouška obskakovat a nechat si zajišťovat drobné posluhy. Ale neumí držet klapačku.
Takže hned po svém návratu do ODS dal nádherný rozhovor Českému rozhlasu. Rozhovor, který, kdyby se na vysokých školách učila drzost jako předmět, by měl být základem skript pro první ročník. Starý dobrý Kolibřík se vrací ve velkém stylu. Základem obrany je tvrzení, že odposlechy jsou zfalšované. Což Bém nijak nedokládá.
Ale prostě prý jsou. Což je bez důkazů, na kterých Bém tak rád trvá, stejně prokazatelné tvrzení, jako že jsou autentické. Takže žvást. Klasický Bémův žvást, pro jehož stvrzení zřejmě po svém zvyku pro větší uvěřitelnost máchal rukama všude kolem sebe. (Což netuším, byl to rozhlasový rozhovor, ale už jsem to v minulosti viděl.)
Pak je tu jeho další oblíbené tvrzení: za devět měsíců od odposlechů mu nebylo nic prokázáno. Ale upřímně, potřebujeme ještě něco prokazovat? Bém zanechal město, které spravoval v době masového hospodářského rozkvětu, zplundrované s dírou v zemi jménem Blanka, do které dodnes házíme další peníze, s vysátým dopravním podnikem. Ano, vybavil nás, Pražany, červenou kartičkou, kterou máme povinně, byť jsme ji nepotřebovali.
Bém je, ať se mu to líbí, nebo ne, ztělesněním jedné velmi hnusné éry, která třeba Ivu Rittigovi vydělala na benzin do soukromého letadla a Romanu Janouškovi na krásnou vilu v Podolí a na uspokojování závislosti na drahém šampaňském, ale nám, obyvatelům Prahy, nedala vůbec nic. Bém Prahu nezlepšil, zhoršil ji, byť to ve svém megalomanství, nebo čím to trpí, asi není schopný vidět.
V rozhovoru jsou i další perly. V jednu chvíli říká: „Roman Janoušek za mnou nikdy nepřišel a neřekl: Toto potřebuji.“ Musel to být tedy extrémně nevyvážený vztah, když z odposlechů víme, že Janoušek pro Béma zajišťoval první poslední. Byl tedy Janoušek jakousi Bémovou subinkou, jak se říká mezi sadomasochisty? Sloužil mu bez nároku na odměnu? Z čisté rozkoše? No to musela být paráda. Pak má možná Bém pravdu, že jsou odposlechy zmanipulované a ty řeči o malým byly ve skutečnosti o délce penisu.
Ale konec legrace. Ve zmíněném rozhovoru Bém blábolí cosi o prosazování pravicové politiky a podobně, jeden by dokonce měl dojem, že se cítí povolán do zbraně zachránit ODS. Pokud má pravicovou stranu zachraňovat tenhle muž, který zcela zjevně není schopen vidět sebe, svůj obraz a své místo, nemohla ODS klesnout níž a nezaslouží si nic jiného než zemřít pomalu a ve velkých bolestech.
Bém není schopen vidět, že nejen že už není vyvolený, ale už není dokonce ani povolaný. To, že byl devět měsíců technicky vzato mimo ODS, nic neznamená. Jednak víme, že za devět měsíců se v tomhle státě nevyšetří nic. A Pavel Bém to ví nejlépe. A druhak: nikdo nepotřeboval Al Caponemu dokázat, že byl gangster. To všichni věděli. Usvědčit ho ale byla úplně jiná hra.
O Pavlu Bémovi dnes víme dost na to, abychom si mohli udělat obrázek, co byl zač. Ne z těch, jak on říká, „zmanipulovaných“ odposlechů. Ty tomu dávají jen komický rozměr. Ale z toho, co jako politik dokázal. Na tom těch devět měsíců na střídačce nic nezmění.
Politika je z principu služba občanům a občané už před nějakou dobou Pavlu Bémovi vzkázali: „Táhni!“ Zajímalo by mě, kterou část toho vzkazu bývalý primátor nepochopil.
