ZDENĚK STRNAD: Tady se bude hulit po našem!

Když jsem poprvé slyšel o připravovaném návrhu zákona o léčebném konopí, vsadil jsem se s jedním z jeho autorů, MUDr. Tomášem Zábranským, o láhev gruzínského koňaku, že se mu to nikdy nepovede prosadit. Když ale petici na podporu zákona podepsala v září 2011 předsedkyně Poslanecké sněmovny, znejistěl jsem, a jak počet podporovatelů rostl až k dnešním padesáti tisícům, začal jsem se s kavkazskou ambrou pomalu loučit. Dnes, když zákon schválil i Senát České republiky poměrem 67:2 hlasům (Sněmovna tak učinila před pár měsíci), zbývá již jen podpis prezidenta, aby pacieti s roztroušenou sklerózou, zeleným zákalem nebo třeba rakovinou mohli zcela legálně, bez rizika postihu a bez jakýchkoliv obstrukcí ze strany kohokoliv dostávat účinnou léčbu, zlepšující kvalitu jejich života a snižující náklady na jejich zdravotní péči. A já abych šel shánět gruzíňák.

Paradoxně nejvíce v průběhu schvalování zákona překvapili rekreační uživatelé trávy, kteří v připravovaném návrhu vidí spiknutí proti konopí jako takovému. Mluví se o drogových mafiích a kartelech, o horentních cenách konopí v lékárnách, a o tvrdém postihování samopěstitelů. A tak se snaha o zpřístupnění léčebného konopí pacientům háže do jednoho pytle s akcemi typu OpenCard nebo tunel Blanka a zároveň vznikají opravdu pitoreskní koalice, kdy jeden z nejhlasitějších odpůrců léčebného konopí, tragikomicky neúspěšný bojovník proti kouření a poslanec Boris Šťastný, nejdříve tvrdí, že zpřístupnění konopí nemocným je prvním krokem plíživé legalizace marihuany a všech drog, aby vzápětí souhlasně citoval konopnou léčitelkou Bushku Bryndovou, horující pro povolení pěstování konopí všem. Své si samozřejmě přisadí i věční marihuanoví petenti, například diagnostikovaný magor Dušan Dvořák nebo věční hipíci typu Stanislava Pence. Notují si tak se spoustou rekreačních konzumentů, jejich přístup je jasný: buď absolutní legalizace nebo nic, a kdo to chce mít jinak, je zloděj, mafián a svině.

Vážně nemocným, kterým léčebné konopí může pomoct, jsou ale tihle nadšenci platní asi jako mrtvému zimník. Oponenti zákona z řad rekreačních uživatelů a lidových léčitelů mají očividně přístup k informacím, ke kterým se týmu vědců a politiků, připravujícím zákon, nikdy nepodařilo dostat - do dneška totiž není jasné kolik bude konopí stát zdravotnický systém, natož pak kolik bude stát pacienta. „Navrhovat budeme 100% úhradu pro indikované diagnózy,“ říká Tomáš Zábranský. Takže – kde je ta nedostupnost? Těžko navíc brát v potaz tyto argumenty z prostředí komunity, která si na pěstování konopí sama vytvořila velice slušný byznys – nic proti growshopům, obchodům se semeny, ani prodejcům domácích pěstovacích skříní za desítky tisíc, ten byznys je naprosto v pořádku. Ale argumentovat (doposud neznámou) cenou konopí je prostě liché.

Lichý je rovněž argument, že pokud bude v lékárnách konopí za prohibitivně vysoké ceny, soudy budou s poukazem na to natvrdo do vězení odsuzovat babičky, jež si pěstují za baráčkem konopí na mast proti bolení kloubů, zatímco dosud jim uděloval nízké a spíše symbolické tresty. Pominu to, že předpovídat rozhodnutí soudu je zaprvé totální kravina, zadruhé to zpochybňuje soudní nezávislost, zatřetí se to vylučuje s argumentem příliš vysoké ceny za konopí v lékárně: pokud by bylo konopí ekonomicky nedostupné, budou muset soudy podobnou argumentaci uznávat i nadále, jinak by nebyly konzistentní.

Tento zákon je pro nemocné, kteří potřebují lék. Ne pro konopné filozofy a huliče. A ti, kterým léčebné konopí umožní po dlouhé době závislosti na pomoci okolí se zase postarat o sebe sama, postavit se na vlastní nohy a chodit (třeba i o holi), budou za léčebné konopí vděčni. A o to jde.