ZDENĚK STRNAD: Složme se Rathovi na telefon!
Co mají společného David Rath a sestra kocoura Olivera? Víc než si myslíte.
David Rath čerpá poslanecké náhrady, vazba nevazba. A zaslouží si je! Sedm měsíců ve vazbě dře až se z jeho čerstvě osvaleného těla kouří. Svědčí to o neutuchajícím zájmu a práci pro blaho všech, a v takovém případě je naprosto nedůležité jestli zrovna přebývá ve sněmovní ulici nebo ve vazební věznici. Nepřející veřejnost ovšem ne vždy dokáže ocenit úmornou práci intelektuálních dříčů, a ptá se: je milion (a něco málo navíc) v rámci poslaneckých náhrad odpovídající?
Jen za telefon a internet vyinkasoval přes šedesát tisíc korun, což je mimo jiné téměř dvojnásobek toho, co ostatní poslanci. Vězeňská správa sice tvrdí, že k telefonu nemá přístup, to ale značí pouze jedinou věc: David Rath spotřebovává peníze na to, aby se ke komunikačním prostředkům dostal i přes nelidský a bohulibé činnosti nepřející teror vazební věznice. S technickými podrobnostmi k nám do redakce přišla sestra známého kocoura Olivera, a po dlouhém přemlouvání svolila s pořízením jednoho snímku.
A nejde jen o telefon. Každý slušný hotel má za samotku příplatek, a při sepisování zákonů, určených ke zlepšení podmínek odsouzených a vazebně vyšetřovaných, nemůže být přece David rušen běžnými vězeňskými radovánkami jako je konzumace heroinu, partička pokeru nebo hra na mámu a tátu. Také vyvážená racionální strava není (při vší úctě k vězeňské službě) ve vazbě běžná, a pokud by pravidelně konzumoval rohlíky s oslazenou meltou, nikdy by se nestal symbolem – a jen symboly mají dnes šanci něco změnit. Apropó, dívky… David byl vždycky náročný, a dostat pár holek na privát (navíc zamřížovaný) stojí taky nějaký prachy.
Pokud média kritizuji Rathovo pobírání poslaneckých náhrad za dobu strávenou ve vazbě, neprávem mu tedy škodí. Byla by hanba otáčet se k němu zády – a proto navrhuji veřejnou sbírku. Když můžeme sponzorovat asistenční pejsky, na Rathovu pašeráckou kočku určitě také rádi pustíme chlup. No a kdyby lidský soucit nedosáhl potřebné výše, je tady vždycky ještě možnost obrátit se na charitativní organizace. Doporučuju například Kapku Naděje. Ta – jak známo – umírá poslední.
