BOHUMIL DOLEŽAL: Tahanice o finanční ústavu: Bude opozice spolupracovat s koalicí?
Tento týden začne Poslanecká sněmovna projednávat vládní návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti (tzv. finanční ústavy). Jde o dosti zásadní právní normu, která volně souvisí i s tím, co od České republiky očekávají v Bruselu.
Vládní koalice dala už při přípravě zákona najevo ochotu spolupracovat s opozicí, tj. s ČSSD. Nic jiného jí ostatně ani nezbývá, bude potřebovat ústavní většinu v obou komorách parlamentu. Právě proto přizvalo Ministerstvo financí k projednávání návrhu i zástupce opozice.
Zatím se zdá, že to vládní návrh zákona nebude mít v Poslanecké sněmovně vůbec lehké. ČSSD jednak namítá, že k „ústavě“ neexistuje prováděcí zákon. Na tom jistě něco je, zároveň platí, že čekat na prováděcí zákon znamená odložit věc do doby až naprší a uschne: to bude nejpozději po květnu 2014, po řádných volbách do PS, ve kterých má opozice dobrou šanci drtivě vyhrát. Napršet ovšem může i dřív – v předčasných volbách, které nejspíš dopadnou stejně.
Další výhrady opozice se týkají tak říkajíc nastavení limitů. Pokud veřejný dluh překročí 40% HDP, má to být signál pro mimořádnou aktivitu kompetentních státních orgánů. Pokud přesáhne 45%, vláda by se musela snažit snížit výdaje a předložit poslancům návrh rozpočtu, který by měl maximálně stejně velké výdaje jako za předchozí období. Představitelům státu by se snížily platové základy od dalšího roku o pětinu, zmrazily by se také odměny pro pracovníky ve veřejných institucích. Na těchto hodnotách by měly zůstat, dokud dluh zase nepoklesne pod 45 procent HDP. Pokud se bude pohybovat v pásmu mezi 45 a 48%, musí vláda parlamentu předkládat pouze vyrovnané nebo ziskové návrhy rozpočtu. A jakmile dosáhne 50%, musí vláda požádat o důvěru. Zákon má platit od roku 2014.
ČSSD namítá, že limit 40% už byl prolomen.
Současná vláda chce zřejmě zabránit té následující, aby si kupovala popularitu rozhazováním a prohlubováním veřejného dluhu. Nebo jí jde o to, aby svázala budoucí vládě ruce k provádění samostatné hospodářké politiky, postavené na jiných, lepších základech než ta dnešní. Nebo o obojí: názory lidí se budou zřejmě lišit podle toho, na jaké straně dnešní politické barikády stojí.
Opozici (tedy ČSSD) jde zase o to,aby měla pokud možno volné ruce pro provádění své vlastní politiky, případně pro to, aby mohla svůj úspěch ve volbách náležitě populisticky zhmotnit. I zde se názory lidí budou lišit podle pozice na pravolevé barikádě.
Podle těch, co nepatří k barikádníkům (řekl bych, že jich je dnes zatraceně málo) by ale mělo jít o to, zda v tak zásadní a významné věci jsou opozice s koalicí vůbec ještě schopny se na něčem dohodnout. To bude významný signál, že ctí něco jako zájem státu, zájem vlasti. Pokud ne, jsou obě z hlediska vyššího principu mravního pro kočku.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
