BOHUMIL DOLEŽAL: Miloš Zeman určitě nesvrhne vládu. Aspoň ne teď

V článku 62, odst. a) Ústavy ČR, který vymezuje pravomoci prezidenta republiky, se totiž praví, že prezident „jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi“. Někteří odborníci na ústavní právo z toho vyvozují, že se tu otvírají dveře k „poloprezidentskému systému“ (což je v tomto případě eufemismus za diktátorskou libovůli).

Jako laik musím zcela jednoznačně říci, že takové úvahy považuji za úplně nesmyslné. V ústavě je na jiných místech zcela přesně popsáno kdy a za jakých okolností prezident jmenuje a odvolává premiéra, vládu a ministry. V ústavě nikde nenajdete, že prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi kdykoli ho to napadne.

Podle toho také vždycky postupovali oba Zemanovi předchůdci (Klaus se přitom občas cukal, např. navržené ministry chtěl zkoušet z angličtiny). Proti novému „výkladu“ se ostře ohradil stávající premiér Nečas (premiér na vyhození). Ale ani předsedovi ČSSD Sobotkovi (premiér v naději) se vůbec nezamlouvá představa, že by ho jeho úhlavní přítel na Hradě mohl kdykoli podle libosti vykopat. Pokud by chtěl Miloš Zeman něčím takovým zahájit svou prezidentskou kariéru, byl by sebevrah a zároveň i idiot.

Dal proto najevo, že výklad, bazírující interpretaci čl. 62 osdst. a) ústavy izolovaně od zbytku, považuje za „velmi extenzivní“. Budoucímu prezidentovi nepříliš nakloněná média z toho usoudila, že ho považuje za možný a svým způsobem legitimní. Zeman ovšem pro Právo ještě dodal: „Za prvé, seznámil jsem se s názory ústavních právníků, z nichž někteří říkají, že to je, a jiní, že to není možné. Sám nejsem právník, ale politik. A i kdyby to možné bylo, budu se ptát k čemu by to bylo dobré. Protože každý, kdo trochu zná politiku, musí vědět, že po kroku A musí být připravený krok B. Nu a jestliže by tedy premiéra neodvolala sněmovna, ale prezident, tak krok B by spočíval v tom, že by prezident jmenoval vládu, kterou by Sněmovna nepřijala.“

Zkrátka a dobře, Miloš Zeman je realista a pragmatik a ví, že takový riskantní krok mu za tahanice a komplikace, které by tak vznikly, nestojí. Má před sebou další významné věci, jimž by bylo dobré věnovat pozornost, místo abychom se strašili státním převratem. Za prvé, potřebuje „sjednotit levici“, tj. ČSSD uvnitř a ČSSD se SPOZ. Buď ještě před předčasnými volbami, nebo krátce po nich. Pokud se to povede, sjednotit (nebo sladit) výsledný útvar s KSČM už nebude problém. Je to ovšem úkol pro konstruktivní, kreativní politiku, i když politiku sui generis. A minulé zkušenosti víme, že budoucí prezident Milož Zeman uměl vždycky spíš nějak „ohovořit“ (používám slušný termín, jde o budoucího prezidenta) to, co prováděl. ČSSD byla oproti tomu v době jeho odchodu nesjednocená podobně jako za jeho příchodu. Za druhé, Miloš Zeman potřebuje rekonstruovat Ústavní soud v politicky efektivnější útvar. Podle toho, co říkala místopředsedkyně ČSSD Benešová novinářům po návštěvě u něj, má už nejspíš nastupující prezident „představu“, doktor Rychetský taky, a „teď se ty představy skloubí“. Představu má nepochybně i paní Benešová, jen ji novinářům nechtěla sdělit. Na rozdíl od ní si jakékoli poznámky o justiční mafii odpustím, není k nim ostatně žádný důvod. Až důvod bude, bude už pozdě.

Takže: proč by se teď Miloš Zeman obtěžoval bláznivými nápady na okamžité svržení vlády? Má na práci důležitější věci.

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.