KAREL KŘIVAN: Televize se nám hromadí jako Cimrmanovi horníci v dole
Do dolu Járy Cimrmana fáralo v kleci více horníků než současně vyjíždělo nahoru. Šetřila se tím energii, lidi na povrch vynášela váha klesajících kolegů. V dole se ale tak jaksi hromadili horníci.
Aby tomu Cimrman zabránil, doporučoval horníkům před šichtou se pořadně najíst a pak v dole usilovně makat. Přecpaní chlápci tedy mohli vytáhnout nahoru stejný počet prací pohublých kolegů.
Tak nějak vypadá situace s tuzemskými televizemi. Začínají jako bumbrlíčci, ale aby neskončili „dole“, hubnou. Některé se ovšem z dolu na povrch již ani nedostanou. Televize Metropol a Pětka skončily prozatím s výrobou vlastních pořadů. Jiné televize začínají vysílat (Smíchov, Zoom) nebo brzy začnou (Telka), další se snaží rozšířit vysílání (zprávy na Barrandově).
Česko je malý trh a mediální svět se mění. Této banální skutečnosti si zřejmě mnozí snílci o nových televizních kanálech buď nevšimli, nebo si ji neumí správně vyložit. Divák nebude sledovat horší verzi něčeho, co už viděl nebo může vidět jinde. Zpravodajství se musí umět a ani Saxana by ho denně nedokázala vyčarovat z ničeho.
K padesátce se blíží generace, která se dávno sžila s internetem a naučila se více „vizuálně číst“ média. Ke třicítce se blíží generace, která je sžitá se sociálními sítěmi. Snídaně s papírovými novinami a večeře u televize již u nich nepatří ani k nostalgii a už vůbec ne ke zvyku. Loajalita, trvalý vztah k něčemu patří do slovníku cizích slov.
Lidé jsou připraveni sledovat najednou mnohem více médií než dosud. 3 ze 4 nově prodaných mobilních telefonů jsou smartphony. Doba, kdy se rodina usadila u televize s tím, že se podívají, co jim nabízí, je pryč. A to platí i o zábavě. Babičky si už dnes umí najít oblíbenou scénku na Youtube.
Věk televize ani zdaleka nekončí, jen si stanice musejí najít důvod své existence. Naučit se vytvářet reportáže s vědomím, že lidé mají současně zapnutý počítač a smartphone. Na druhé straně kvalita obrazu, zvuku a příjemnost domácího prostředí je výhodou proti neútulné atmosféře multikin.
Nic v médiích nebude tím, čím bylo před pěti, deseti lety. Uvidíme, zda k větší sledovanosti povedou stále mladší sporťáci, lokální specializace nebo vábení nostalgie. Spíš bych vsadil na cestu, kterou zvolila HBO s Hořícím keřem. Na tak malém trhu se totiž uživí jen ti nejlepší, což budou ti, kteří nejlépe znají své diváky a jejichž vysílání nebude připomínat „Novoty po patnácti letech“ kombinované s „bobovizí“.
