Dostane se ODS do Parlamentu? Pětiprocentní hranici překoná možná jen tak tak

Jenže vzpomeňme si, jak dopadl prezidentský kandidát ODS: nezískal ani 5%. Voliči pravice přeskupili svoje hlasy na jednu hromadu. A nebyla to hromada kandidáta ODS, dali to Karlovi. Samozřejmě, že parlamentní volby nejsou volby prezidentské. Samozřejmě, že hlasy pro Karla Schwarzenberga nerovnají se hlasům pro politickou stanu, jejíž je předsedou. Prezidentské volby ale ukázaly, že „král je nahý“, neboli: ODS nemusí jen prohrát, ona může přestat existovat jako politicky zajímavá síla.

Jedním z témat parlamentních voleb bude, zda bude celá republika levicová (po krajích, Senátu a Hradu). Lidé, kteří si takovou situaci nepřejí, budou volit toho, kdo bude mít největší šanci úplné vítězství levice překazit, nebo alespoň trochu přibrzdit. Vydrží li pražskou kavárnou znovu objevenému Karlovi forma, zůstane jako populární prezidentský kandidát přirozeným vůdcem nelevicového Česka. ODS může zvednout antibruselskou kartu. Bude to ale někoho zajímat a bude to stačit?

ODS si může myslet, že současný stav, kdy je „ta druhá“, skončí na jaře, kdy zmizí nejen sníh, ale snad vyprchají i vzpomínky na kandidáta – pankáče. Stratégové ODS by nyní měli dělat cokoli jiného než čekat, až se otočí vítr a vše se vrátí do starých známých klidných vod. Proč by mělo?

Žijeme v rozdělené společnosti, nespokojené zemi bez vize a sjednocující myšlenky. A to přesto, že Česko patří k menšině států bohatých tak, jak nikdy v minulosti. Nechutná li lidem pivo v hospodě, nestačí jim říkat, že většina lidí na světě si ho ani nemůže dovolit. ODS by potřebovala to, čemu se v marketingu říká rebrending. ODS potřebuje změnu identity, nové nastartování značky. Aby lidé měli znova důvod chtít si ji koupit.

Vzpomínám si, jak si ještě v devadesátých letech málokdo představil svět fotografie bez značky Kodak. Jenže skončil svět fotografie, tak jak jsme ho znali, a kde je dnes Kodak? V byznyse ani v politice neexistují nedotknutelní.