BOHUMIL DOLEŽAL: Pane Hašku, proč by se měli sudetští Němci navrch ještě omluvit?
Premiér Nečas pronesl v bavorském Landtagu projev mimo jiné poměrně vstřícný k sudetským Němcům. V nedělní Partii na Primě ho takřka jedním dechem zkritizovali nejen první místopředseda ČSSD Hašek (ten má kritiku politické konkurence tak říkajíc v úvazku), ale i první místopředseda ODS Kuba.
Česká strana prý nemá být jediná, „která nese model omluvy“. Omluvit se totiž měli i sudetští Němci. Ten požadavek by se dal pochopit, ovšem za jedné jediné podmínky: kdyby ti sudetští Němci žili dosud v českém „pohraničí“ (měli jsme svého času percentuálně největší pohraničí na světě, sahalo až k Mělníku). Podotýkám, že jich v předválečné ČSR žilo 3,1 mil., Čechů bylo 6,7 milionů.
Němci byli se svým postavením v předválečné ČSR nespokojeni. Měli statut (macaté) menšiny, státní správa oblastí, v nichž žili, byla „československá“. K dispozici měli na komunální úrovni samosprávu, na úrovni celostátní pak politické strany – obojí ani dost dobře nešlo reglementovat, aniž by to postihlo i demokracii pro „Čechoslováky“. Nespokojenost Němců před válkou byla pochopitelná, jejich problém byl, že se nakonec obrátili o pomoc k Hitlerovi, pro kterého bylo jejich právo na sebeurčení jen prostředek k dosažení ohavných cílů.
V rámci odvety v letech 1945 byli pak připraveni o všechen (i osobní) majetek a o občanská práva. Drtivá většina jich pak byla deportována do Německa. Kritériem byla skutečnost, jestli se počínaje rokem 1929 hlásili k německé národnosti. O individuální výjimky bylo nutno žádat v konečné instanci čs. ministerstvo vnitra, žadatel musel prokázat, „že zůstal věrný Československé republice, nikdy se neprovinil proti národům českému a slovenskému(!) a buď se činně účastnil boje za její osvobození, nebo trpěl pod nacistickým terorem“.
Takovým podmínkám pochopitelně nevyhověl skoro nikdo. V SRN nyní dožívají poslední zbytky „odsunutých“ (lidem, kteří byli deportováni jako nemluvňata, je dnes 67 let). Při „odsunu“ došlo k řadě hnusných hromadných zločinů, nad nimiž dnes u nás cítí jakési rozpaky už kdekdo. Jistě, nebylo to zdaleka tak strašné jako holocaust. Kdo se tím chce utěšovat, nechť si poslouží.
Ti lidé byli připraveni úplně o všechno a vyhnáni do Německa, zničeného válkou. Ježíši Kriste, pane Kubo a pane Hašku, ani to Vám nestačí? Navrch by se měli ještě omlouvat?
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
