JIŘÍ X. DOLEŽAL: Ať žijí granty! Ale ne na umění
Stát má podporovat rozvoj vzdělanosti národa, ne platit nějaké komediáše a tamburaše, co skáčou po prknech, které ve srovnání s lidským poznáním, vědou a vzdělaností neznamenají vůbec nic.
Jak jsem se přesvědčil v diskusích pod mým článkem, a pak v revolverové reakci z pera Adama Drdy uveřejněné v Revolver revue, většina čtenářů si text vyložila tak, že jsem proti dotacím na knihy. Ne, já jsem proti dotacím na literaturu! Držím v ruce dvě své oblíbené knihy - jedny skripta archeologie paleolitu (vydaná jako odolný hardback) a pak jednu publikaci - brožovanou - o významné paleolitické lokalitě.
Netrávím volné chvíle četbou literatury, ale podobných titulů jako jmenované. Každá stála skoro pět set korun, přestože byly obě podpořeny Grantovou agenturou ČR. Tyto dotace - GA de facto rozděluje státní dotace na projekty - považuji za plně legitimní, potřebné, a s chutí na ně platím daně. Stát totiž má podporovat jiné hodnoty, než je „alternativní“ divadlo a „malonákladové literární“ časopisy. Stát má povzbuzovat růst vzdělanosti národa, ne jeho zábavu.
Moje práce - stejně jako práce kolegy Drdy - je totiž prací v zábavním průmyslu. Jako psaní VŠECH textů kromě vědeckých a technických. Politický komentář, alternativní divadelní představení, román, instalace, bulvární článek i filosoficko-náboženský traktát všechny společně patří do kategorie zábavy, podobně jako například Kočků lochneska, Troškovy filmy a Michal David. A do velmi podobné kategorie, jako fotbalisté Sparty. Sport i kultura jsou formami zábavy, ničím víc.
Pan Drda však trpí těžkým komplexem nadřazenosti. Svou spřízněnost s Kočkovými nevidí a vidět nechce. Cituji: „Kdybych měl použít slovník J. X. D., napsal bych, že zaměstnanec barevného magazínu trpí „komplexem nadřazenosti“. Docela chápu, že je ve své práci spokojený, že má rád kolegy a nepotřebuje k životu například kunsthistorické dílo, které si vzdor jeho významu a náročnosti vydání koupí třeba jen tři sta lidí, protože se nečte tak snadno jako magazínový fejeton. Co ale pochopit nedovedu, je nabubřelé sebevědomí, které Doležalovi zabraňuje připustit si, že existuje tvorba a profesionální práce, která ho přesahuje, a přesto je potřebná. Jeho sebeobsazení do role „umělce“ pracujícího v „intelektuálním týdeníku“ pak působí asi stejně přesvědčivě, jako kdyby majitel konvenčního cirkusu vyhlásil, že je proti dotování divadel s náročnější dramaturgií, protože on si jako varietní umělec slušně vydělá nejen prodejem lístků, ale i cukrové vaty.“
Pan Drda není prodavačem cukrové vaty ani varietním umělcem, je něco lepšího. Proto, že internetová Revolver revue zajímá opravdu výrazně méně lidí, než Reflex? Nebo zajímá „lepší“ lidi? A o co jsou ti jeho čtenáři lepší než ti, co čtou v Reflexu mé články na „barevném lesklém papíře“? Čím jsou - Drda i jeho čtenáři - lepší? Škoda jen, že pokud pan Drda na tento text odpoví v Revolver Revue, tak si to fakt nikdo nepřečte.
