LUDĚK STANĚK: Babovřískot kolem Trošky - lepší komedii v Česku nikdo neumí
Ano, není to koukání pro každého a není to ani návrat vysněného dobrého žánrového filmu. Ale ten vřískot kolem filmu Babovřesky možná ukazuje na něco jiného …
Při sledování některých reakcí, ať už v tisku, na internetu, nebo na sociálních sítích, musel člověk minulý týden získat legrační pocit, který by se dal shrnout do věty: „Sto čtyřicet tisíc debilů vyrazilo o víkendu do kina a pár set pražských intelektuálů se mohlo zbláznit.“ Ano, poslední film Zdeňka Trošky otevřel první víkendový týden na rekordním čísle 140 a půl tisíce diváků, čímž stanovil prvovíkendový rekord v návštěvnosti pro domácí film. Těžko říct, co tak šokovalo, zda to byla ještě rozjitřená atmosféra po prezidentských volbách, během nichž si nadávaly strany víceméně totožné s těmi, které teď Troška rozdělil svým posledním výpravným dílem.
Jiná věc je, že Troška prostě má tendenci lézt lidem krkem. Což se dá pochopit, pokud uvážíme, že od začátku své kariéry točí dva filmy pořád dokola. Návštěvnost Babovřesk je sice obří, ale na Okresní přebor, který by asi většina kritiků Babovřesk skousla bez problémů, přišlo za první víkend jen asi o pětadvacet tisíc méně.
Návštěva kina dnes není levná věc, a pokud už takové hordy první týden vyrazily, musely mít zatraceně dobrý důvod. Jedním z nich bylo určitě jméno Troška, což je dnes pro jistou část diváků jedna z nejlepších obchodních značek na filmovém trhu. Dalším důvodem ale je, že lidé prostě chtěli vidět dobrou českou komedii. Protože co si budeme povídat, právě dobrých žánrových filmů vzniká neuvěřitelně málo, ačkoli na nich česká kinematografie vždycky stála – stačí se podívat, které české filmy to dotáhly na nejčastější televizní opakovačky.
Velmi vulgárně řečeno – na deset komedií a deset detektivek můžete mít jednu Marketu Lazarovou, ale naopak to fungovat nebude. Jenže právě to je problém. Stačí se podívat na těch třicet hraných filmů, jež loni vznikly. Až na pár výjimek na první pohled vůbec netušíte, co od filmů můžete čekat, a pokud ano, jako třeba v případě Čtyř sluncí, rozhodně vás to neinspiruje k rodinnému výletu za oddechem, popcornem a colou z kelímku velikosti popelnice. Babovřesky a jejich úspěch nejsou primárně výpovědí o tom, jak špatný je Troška filmař nebo jak hloupí a nevkusní jsou vaši spoluobčané, případně koho „těch 140 tisíc pitomců volilo za prezidenta“, jak jsem také zaslechl, ale o tom, že český film je zoufale deformovaný, neefektivní a zcela mimo realitu.
Filmaři jsou na FAMU vychováváni, aby točili hluboké osobní zpovědi, zatímco lidé „tam venku“ zoufale čekají na dobrou detektivku, skvělou parodii nebo dobrou romantickou komedii. Některým filmařům to dochází, ale protože jsou pro žánrovou tvorbu zoufale nevybaveni (předpokládám, že z FAMU, protože všechno se dá naučit), diváci jim zdaleka nevěří tolik jako například před deseti lety. Přesto chodí primárně do kina na to, co čekají, že je bude bavit, ne na to, o čem předpokládají, že bude kvalitní. Což nás obloukem vrací ke zcela banálnímu, ale bohužel pravdivému konstatování, že problém není v tom, že by Babovřesky byly tak špatný film nebo jejich návštěvníci idioti, ale že nikdo neumí natočit lepší komedii. Pokud by dobrých komedií vzniklo pět za rok, rozhodně by pak návštěvnost jedné nevzbudila takovou pozornost. A lidé by navíc měli srovnání. A možná nakonec i přišli na to, že Troška opravdu točí celou kariéru totéž: pohádky a komedie o bábách.
A dost možná pořád hůř.
Sledujte Luďka Staňka na twitteru.
