IVAN HAMŠÍK: Voják na Hrad! Češi se zúčastnili války a nikoho to nezajímá
Uznávám, že ten titulek je v rozjitřené době po prezidentské volbě poněkud nevhodný. Ale nebojte se, nebudu tady doporučovat vojenskou diktaturu. Vlastně tento úvodník s českým prezidentem vůbec nesouvisí. Je ovšem o vojácích.
Nejdřív se vás chci zeptat: Znáte aspoň jedno jméno českého vojáka z Afghánistánu? Máte představu, kolik se jich na misi vystřídalo? Víte, kdo tam zemřel?
Češi totiž nedávno v Afghánistánu ukončili klíčovou misi v provincii Lógar. Většina rekonstrukčního týmu už je doma, část ještě „uklízí“.
Když se vraceli hokejisté z Nagana, vítalo je sto tisíc lidí a volalo se Hašek na Hrad! Mnoho fanoušků je dodnes schopno vyjmenovat celou sestavu, včetně náhradníků. (Patřím mezi ně.)
Zatímco český kontingent se z Lógaru vrací potichu, skoro až potají, jakoby zadními vrátky. Proboha, proč?
Jsme opravdoví mistři v tom, jak si stále dokola bolestně připomínat Bílou horu, mobilizaci, Mnichov a kapitulaci, okupaci v roce 1968.
Jsme přece národ Švejků! Ve chvíli, kdy mají ČEZ problémy v Bulharsku, spolehněte se, že spousta vtipálků v teplíčku od počítačů posílá na Sofii českou armádu a vymýšlí historky, jak by to dopadlo trapně.
Češi se v Afghánistánu zúčastnili opravdové války. Je skvělé, že jsme stáli na správné straně a že jsme obstáli. Věřte, že tam posíláme profesionály, kteří opravdu umějí bojovat, mluví anglicky a nemají nic společného se Švejkem.
Asi to není úplně vojenské Nagano, ale proč se o tom tak málo ví, proč dokonce nikdo nezná ani jména těch mrtvých, to je mi záhadou.
A nejenže se o nich málo ví, oni ještě musí čelit urážkám o zabijácích nebo žoldácích. To je asi tak stejně chytré, jako to říkat o českých letcích RAF nebo o parašutistech, kteří provedli atentát na Heydricha.
Jak se například stavějí ke svým vojákům v Británii? Zhruba před devíti lety, když kulminoval odpor proti válce v Iráku, zveřejnil britský deník Daily Mirror fotografie britských vojáků, jak mučí irácké vězně (později se ukázalo, že snímky byly podvrh). Šéfredaktor Piers Morgan si myslel, že to bude prodejní trhák, objednal televizní reklamu a zvýšil náklad. To se ovšem krutě přepočítal – Britové noviny ignorovali. Jak Morgan popsal ve své knize, jedna věc je protiválečná nálada, zcela jiná pak zesměšňování „našich chlapců“, kteří někde v dálce umírají.
Velká škoda, že to necítíme taky tak!
P. S. Pokud jsem vás nepřesvědčil, zkuste si v dnešním čísle přečíst rozhovor s elitním českým vojákem nebo zpověď matky, jež v Afghánistánu ztratila syna.
