MILAN TESAŘ: Je třeba zabít Trošku
Ležím ve vaně, protože i když jdu do pekla, chci zůstat čistý. Dívám se nejistě mezi nohy – o toho dole mám strach. Podle toho, co se povídá a píše o filmech Zdeňka Trošky, bolest v citlivých místech je pro ně příznačná . Ale strach nemám. To bych nemohl být investigativním kulturním reportérem.
Předně chci říct, že reaguju na kavárenskou debatu nejasného rozsahu. Několik výstřelů na serveru ČSFD a pár recenzí obtěžkaly obálku sobotní přílohy MFD, jež ve svém hlavním tématu polemicky řeší film, který není o smrti bin Ládina ani nejde o brutální porno s ovcí. Je to letní komedie. Šli na to laboratorně: zeptali se na názor kritika, sociologa a reprezentativního (!) diváka. A tak i mě nakonec vybičovaný novinářský pud vehnal do temnoty sálu na to, oč tu běží: na Babovřesky.
TROŠKA VADÍ!
Režisér Zdeněk Troška má štěstí nebo smůlu, že na jeho nový film přišlo za dva týdny čtyři sta tisíc lidí, a taky, že je těsně po vyhrocených prezidentských volbách. Situace v zemi je zjitřelá a lidi si dávají nesprávné nálepky. Pákistánský ministr železnic Ghulám Ahmad Bilúr minulou sobotu prohlásil, že zaplatí sto tisíc dolarů za zabití tvůrce filmu Nevinnost muslimů. Podle věřících znevažuje dobré jméno proroka Mohameda i islámu. My, jelikož v tomto ohledu nemáme „o čem“, musíme zabít Trošku. Nebo ho aspoň postavit mimo zákon. Aby tento prorok nevkusu nekazil dobré jméno českého filmu. Troška vadí!
Dobré jsou vlastní oči, to říkal už Radek John. A tak jsem v neděli odpoledne odjel na Smíchov do kina a večer si dal ceremoniál Českého lva. Jasně že český film má své velké problémy, ale Troška to není. Úvahy o něm mají jednu chybu – tahle země není jeden rybník, v němž se úplně všechno mísí, souvisí a je v něm jediné dno. Kolega Ondřej Štindl napsal, že „návštěva Babovřesk se stává aktem vzdoru“, „šance natřít jim to“. To si nemyslím. To je myšlenkový relikt z vyhecované doby kolem přímé volby hlavy státu. Prezidentský souboj byl jiný, a co se týče vyslovování soudů, chtělo to o něco větší hrdinství. Tehdy si opravdu šly dva tábory po krku. Tohle je jiný případ: lidi jdou na Trošku a myslitel polemizuje se vzduchem. Lidi jdou na Trošku nikoli ze vzdoru, ale protože vědí, na co jdou; jako do čínského bistra, kde se vyhnou „nápaditě“ psaným jídelním lístkům v čele s tajemstvím šéfkuchaře v neprůhledné palačince.
Troška přesně ví, pro koho točí. Kdo z jeho kolegů to může říct? On není žádný pupkatý padesátník, jenž točí teenagerskou komedii, jelikož je právě v kursu. Troška nikdy nebude trapný jako umělecký film, který nevydržíte dokoukat, protože neumětelství vyprávět příběh a nuda jsou v něm povýšeny na ideu. Když už, nikdy nemůže spadnout z takové výšky.
ŠOUSTAL JAKO ARGUMENT
Má soukromá teorie říká, že Troška je na tapetě, protože všichni vědí, že má evidentně na víc, než předvádí. Konečně dokázal to prvotinou Bota jménem Melichar a historickým Pokladem hraběte Chamaré. Tomáš Baldýnský do RX kdysi napsal: „Určitě nebudu originální a Zdeněk Troška si jistě bude myslet, že to je jen můj další projev nenávisti k jeho osobě, ale nemohu si pomoci. Andělská tvář, Andělská tvář a do třetice Andělská tvář. Pořád ještě doufám, že Zdeněk Troška natočí zas tak dobrý film jako O princezně Jasněnce a létajícím ševci, nebo alespoň tak zábavný film, jako bylo Slunce, seno, jahody. Ale ta naděje už je opravdu maličká ...“
Možná proto jsme na Trošku přísnější: nejede naplno a ty lidi mu to stejně žerou. To volá po potrestání. Hůl vzal do ruky redaktor z kritického magazínu stanice Vltava – pozval si Trošku a chtěl, aby v jeho posledním filmu společně počítali kopání do zadku a vulgarity. Troška nesouhlasil, odešel. Jak by řekl Vlasta Redl – ti lidé byli z jiných planet. Rozhlasák chtěl co nejpřesněji, až matematicky, ale hlavně důrazně zničit film a v rámci objektivity potřeboval, aby Troška spolupracoval. Troška odešel. Nahradil jej kritik Fila, který se pohoršil nad narušenými mezilidskými vztahy v jeho filmech, nad jejich potlačovanou homosexualitou a nad tím, že se farář jmenuje Šoustal.
Troška kdysi řekl, že Slunce, seno, jahody natočil, aby Češi nemuseli chodit na bláznivé italské komedie. A tak točí. Všichni by chtěli natočit dobrou komedii – je to svatý grál, odkaz Smoljaka, Svěráka, Vorlíčka, Lipského a Menzela straší, neboť vypadá tak snadné jej naplnit. A dobrá komedie znamená návštěvnost. Všichni teď točí komedie, jako kdysi všichni skladatelé chtěli psát operu – komořina byla pro salóny, opera pro lidi. Ale taky to neuměl každý. Sám velký Beethoven se zhroutil pod drtící silou Rossiniho oper a napsal jenom jednu. Komedie je těžký žánr, jde tam o dobré herce, načasování gagu, ale zároveň je to pořád drama.
Pokusů bylo dost: komedií se ujali vychytralí tuneláři, kteří nevyplatili ani herce, ani štáb, režiséři, co to nezvládli řemeslně, velkohubci, kteří se tvářili, že točí komedii, a přitom se jí vlastně štítili. Ubavit českého diváka k smrti se rozhodně nepodařilo. A Troška?
Přeplaval jsem řeku a šup do multiplexu. Neviděl jsem ani dno, ani Zemanovy voliče, ani film, jejž bych si pustil podruhé. Lidi se nesmáli pořád, smáli se, když poznali něco, co dobře znali ze svého blízka. Troška umí režírovat, udrží v tempu i řídký děj, efektivně vybuduje figurku, má styl (na můj vkus moc barevný), ví, odkud a kam jde. Neumí psát dialogy, neherečka Lucie Vondráčková jej připraví o chemii ústřední milostné dvojice a to asi nechtěl. Product placement, kam se podíváš. Krade, kde může – od písniček (Sting), masky (Vřískot) až po celé scény (Sestra v akci). Ale dno? Dno vypadá jinak. A když, je to dno jeho vlastního (jihočeského) rybníka. Používá nejsnazší řešení, smíchu dociluje zrychlováním jako v němých groteskách. Nic nehledá – hledá jistotu, aby byl finančně soběstačný.
Tím, že Troška nebere podporu od státního fondu, naopak, vydělal mu ze vstupného pěkné peníze, si kreslí na záda terč.
NETOPÝR NENÍ PTÁK
Takže co my? Abychom mohli vylít vodu do svého rybníka, vybereme jednu scénu z jeho filmu, pozveme režiséra na Vltavu a obviníme ho ze stvrzování stereotypů čili z postupu, který pohání každou druhou bláznivou komedii.
O.K.! V Troškově podobě tu máme „buranský“ mainstream, co dalšího utrhneme na vachlerovské louce? Náruč je prázdná. V repertoáru chybějí inteligentní komedie typu Nedotknutelní, největší francouzský kasovní trhák posledních let, protože vidí daleko, až za srandu na dost vážné věci. A kde je sociální drama, jež rozhoupá společenskou diskusi, jako to dokázala Polka Hollandová Hořícím keřem? A kde je třeba dobrý historický životopis? Kde nic není, můžete leda promáchnout. Zbývá Troška, tak si osedláme českého lva a z plna hrdla se mu vysmějeme.
Baldýnský měl pravdu. Troška se vykašlal na umění a pragmaticky hledá diváky. Proto si vystačí s obranou: „Je to volovina pro zasmání, tak proč šťouráte?“ Jenže to dráždí, my chceme intelektuální debatu. Ale proč o Troškovi? Ten člověk si nezaslouží, aby trpěl za frustraci lidí, kteří by chtěli vidět českou kinematografii výš, než na co reálně momentálně má.
Je příznačné, že nejrelevantnější kritika, jež ilustruje Troškovu překotnou povrchnost a „instantní vaření“, nepřišla z odborných kruhů, ale z jednoho internetového postřehu o Kameňáku, kde během jedné anekdoty zkouší žák zařadit netopýra do ptačí říše. Připomínka je lapidární: „A netopýr je pták?“
Chlap, který se mnou jel tramvají přes řeku, měl vymlácené zuby a já si tipl, že jede se mnou do kina. Ha, Zemanův volič. Skutečně vlezl do biografu, ale když stál u vedlejší pokladny, řekl slovo Hitchcock. Vyděsil jsem se: budu muset přepsat mapu. To je velice nepříjemné.
