KATEŘINA KADLECOVÁ: Přeplněné mateřské školky? Bude hůř... A pak už jenom líp
Mateřské školy v metropoli: veřejné praskají ve švech, soukromé stojí i 25 000 korun měsíčně a zápisy na školní rok 2013/14 jsou v plném proudu. „Dostat dítě do školky je dnes těžší než dostat ho na vysokou,“ stěžují si zoufalé maminky na webových mateřských serverech. Prozkoumali jsme terén v článku Noční můra zvaná školka (vychází v RX 21. března) a k rozhovoru pro www.reflex.cz vyzvali náměstka ministra školství JINDŘICHA FRYČE.
Jindřich Fryč, náměstek pro regionální školství MŠMT: „Česko má v oblasti předškolního vzdělávání dlouhodobě výjimečně dobrou pověst – v tomto směru bychom dokonce sami mohli inspirovat jiné země.“
Podle něj je předškolní vzdělávání jednou z priorit ministerstva školství i ve strategickém výhledu do roku 2020, protože je základem pro školní úspěšnost dítěte. V aktuálním školním roce ovšem nebylo z kapacitních důvodů přijato téměř 59 000 dětí, které měly nastoupit do českých veřejných mateřských škol. Proč? Ačkoli hněv rodičů, jejichž více než tříleté dítě nemohlo jít prvního září spolu s vrstevníky do školky, často směřuje do budov MŠMT v pražské Karmelitské ulici, ministerští úředníci jsou v tom prý nevinně. A blýská se na lepší časy: „Počet dětí v mateřských školách by měl ve školním roce 2013/14 dosáhnout dlouhodobého maxima – do mateřských škol bude docházet zhruba 358 000 dětí, což je pro vaši představu stav srovnatelný s populačním boomem let 1991 a 1992,“ konstatuje náměstek pro regionální školství MŠMT Jindřich Fryč. „Brzy ovšem dojde k poklesu – ve školním roce 2020/21 očekáváme ve školkách už jen 331 000 dětí.“
Co všechno MŠMT pro předškolní vzdělávání dělá?
Ministerstvo školství vytváří podmínky pro poskytování předškolního vzdělávání jako takového – odpovídá za legislativní činnost, ať už je to školský zákon, nebo s ním související podzákonné normy, a za financování a metodické vedení. Nastavujeme také Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, podle kterého si školky vytvářejí vlastní vzdělávací programy, jejichž dodržování pak kontroluje Česká školní inspekce. Budování školek a zajišťování volných míst však ovlivnit nemůžeme, to je v kompetenci starostů obcí a městských částí, které mateřské školy zřizují a spravují.
Existuje nějaká země, která by nám mohla být v péči o předškolní děti vzorem nebo inspirací?
Česko má v oblasti předškolního vzdělávání dlouhodobě výjimečně dobrou pověst – v tomto směru bychom dokonce sami mohli inspirovat jiné země. Máme dlouhou tradici školek a naše výchovně-vzdělávací koncepce je jak rodiči, tak učitelkami a dětmi samotnými velmi dobře přijímána. Málokde ve světě rodiče díky školkám a nastavení předškolního vzdělávacího programu vědí tak podrobně, co přesně by měl jejich potomek ve svém věku znát a umět, málokde je dítě institucemi takto dobře vedeno a připravováno pro hladký přechod na školní docházku. Právě do školek proto chceme od příštího roku přednostně směrovat finanční zdroje přicházející z Evropské unie a stále tak zvyšovat kvalitu i dostupnost předškolního vzdělávání. Jediné, co na rozdíl od některých západních zemí nemáme, je uzákoněná povinná předškolní docházka. Tu Česko do jisté míry naplňuje tím, že se dítě v souladu se školským zákonem v posledním roce před zahájením povinné školní docházky musí přijmout k předškolnímu vzdělávání přednostně. Na 95 % dětí v Česku projde institucionální předškolní docházkou, což je důležité.
Jak se MŠMT dívá na některé soukromé školky, jež nejsou registrovány ve školském rejstříku, a stát je tedy nemůže nijak kontrolovat? Škodí tyto školky potenciálně dětem nebo celému systému předškolní výchovy, třeba když nedodržují rámcový vzdělávací program?
Všechny děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky mají místo ve školce jisté. Ojediněle se do školky nedostane čtyřleté dítě, většina nepřijatých jsou ovšem děti tříleté a i u těch je šance, že se do školky dostanou v průběhu školního roku… Snažíme se však co nejvíc podporovat i alternativy k běžným mateřským školám, finančně podporujeme soukromé i firemní školky a skutečně nelze říct, že nedostatek míst ve školkách je obecným trendem. V některých městech a obcích je míst méně, někde naopak ani nenaplní kapacitu. U školek či mateřských center, které nejsou zapsány ve školském rejstříku, a školní inspekce tak nemůže jejich činnost kontrolovat, by rodiče měli být opatrní v tom, komu péči o svého potomka svěří. Seriózní školka by se ovšem měla sama snažit dodržovat stanovená pravidla, ať už hygienická, nebo metodická, aby mohla být zařazena do školského rejstříku a dosáhla tak na státní příspěvek na svou činnost.
Jaká je v Česku koncepce dalšího vedení a případného budování školek a prognóza počtu volných míst ve školkách do následujících let?
Převis poptávky, tedy počet dětí nepřijatých do veřejných mateřských škol, pravděpodobně v nadcházejícím školním roce přesáhne šedesátitisícovou hranici. Nejproblémovější je situace v takzvaném prstenci kolem Prahy – starostové tu nerespektují urbanistickou výstavbu posledních let a neuvědomují si statistické prognózy na několik let dopředu (v předkrizových letech zde developeři vystavěli satelity bez sociálního zabezpečení, a navíc se do místních školek snaží své děti umístit i obyvatelé Středočeského kraje; pozn. K. K.). Až opadne mírnější forma populační exploze, které jsme svědky, jistě bude kapacita již vybudovaných školek k dispozici i dětem mladším tří let, což je dnes při flexibilní délce rodičovské dovolené pro mnoho rodičů a dětí nezbytné. Podle dlouhodobé prognózy lze v roce 2020/21 očekávat ve školkách místo současných téměř 360 tisíc až o třicet tisíc dětí míň.
