KAREL KŘIVAN: Jsme chamtiví, líní a pohodlní. Bohatnou na tom banky
Tuzemské banky vynikají ve schopnosti uvalit poplatek na jakýchkoliv pohyb zákazníka ve své blízkosti. Všichni to vědí již pěkně dlouho, přesto se poplatky množí a bankovní domy bohatnou.
Na tom druhém není v podstatě nic špatného, bankéři nejsou rabíni nebo kněží. Jejich prací je rozmnožovat peníze a kdyby jejich banky zchudly, nebyla by to dobrá zpráv pro nikoho. Bankovní klienti se přesto mohou často cítit jako naivní prosťáčci. Chceš si u nás uložit peníze: zaplať. Chceš zjistit, kolik máš u nás svých peněz na účtě: zaplať. Chceš si vybrat svoje peníze: zaplať. Chceš se nás na něco zeptat: zaplať. To vše bez kouzelných slůvek prosíme a děkujeme.
Tak dlouho se ale chodí se džbánem pro vodu, až se najde někdo, kdo vymyslí vodovod. Buď z lenosti nebo kvůli zisku. Na banky se chystají kvůli poplatkům právníci a bankéřům možná začíná docházet, že to nejcennější, co mají, je dobrá pověst a důvěryhodnost. Hodnoty, které lze reálně vyčíslit. To ale většině manažerů dojde až když je pozdě.
Ti, kteří zaveleli k útoku na nejabsurdnější bankovní poplatky, si řekli, že vydělává li někdo na něčí poddajnosti, oni naopak zkusí získat na troufalosti těch druhých. Objevily se výzvy k podáním hromadných žalob, na kterých si ti, kteří budou případné nespokojené klienty bank zastupovat, mohou pěkně namastit kapsu. Samozřejmě v případě úspěchu. Už se také objevily první pochybnosti, že to vlastně nedělají pro dobro věci, ale pouze pro svůj zisk, případně pro zlepšení pověsti v médiích a na veřejnosti.
Většina lidí zapojí svoji šedou kůru mozkovou až ve chvíli, kdy jim nic jiného nezbývá. Nebo když vycítí příležitost k nějaké výhodě. Jsme tvorové chamtiví. Statisíce lidí nebylo spokojeno s jednáním svých bank, ale musel přijít někdo, kdo naději definoval konkrétním prospěchem, aby se věci daly do pohybu. Kapitalismus jako vítěz.
Dříve ale než pohrdlivě prohlásíme „ale on to dělá jen pro peníze“, zamysleme se nad tím, proč spoustu věcí, s kterými nejsme spokojeni, necháme ležet bez povšimnutí. Závist a pasivita jsou daleko horší než naprosto přirozená touha napravovat věci k obrazu svému. Byly to činorodost, soutěživost a ochota riskovat, které svého času přispěly k tomu, že Západ určoval běh světa. Pasivita je smrtící a aktivita vítězí. Vždy a bez ohledu na motivaci.
