KAREL KŘIVAN: Zdanění peněz v bankách je likvidace základních stavebních kamenů důvěry

Zdanit lidem peníze, které mají uloženy v bankách, to vskutku šlo za hranici mé představivosti. Alespoň v civilizační okruhu, ve kterém žijeme. „Důl mi ukrást nemůžou, to je díra v zemi“ říká uhlobaron v Cimrmanově známé věštecké scénce u trouby. Ukázalo se, že se mýlil. Tak já jsem si myslel, že vaše peníze uložené v bance, vám stát vzít nemůže. Nyní nám naznačili, že může.

Fungování společnosti je postaveno na důvěře. Vstoupíte-li na zelenou do vozovky, musíte si být jisti, že auto zůstane na křižovatce na červenou stát a nebude se chovat podle pravidla silnější má přednost. Ono by se klidně mohlo rozjet a vy byste museli uhnout, pokud byste to stihnul.

Začínáme si pomalu zvykat na párky, ve kterých není maso, na sýr, který není z mléka a tak by nás nemělo překvapovat, že v hovězím jsou rozmixované kobylky.

Západ byl postaven na pravidlech, která jsou dodržována. Na spolehlivosti základních funkcí státu. Nemohou-li se lidé spolehnout na fungování pravidel, začnou si je vytvářet vlastní. Silnější je budou vnucovat slabším. Přestanou li platit dohody, bude dána volná ruka někomu, kdo je prostě vynutí. Samozřejmě ve svůj prospěch.

Půjčovat si víc, než mohu zaplatit je špatně. Rozdávat z cizího je špatně. Prodávat někomu směs z rozdrcených kostí místo masa je špatně. Myslet si, že mohu vyřešit problémy krádeží místo tvrdou prací je špatně. Začali jsme porušovat pravidla aniž jsme se dohodli na jiných. Karel Čapek napsal v lednu 1934 také toto :“Připočtěte k tomu obecný stav ducha: nedůvěru, stísněnost a zklamání, dnes by mohl zvrtačit hlavy kdejaký politický primitiv nebo kejklíř, který by jim přinášel zdánlivé jistoty nebo davovou sugesci naděje.“ Dovedu si představit, že ne vždy se historie opakuje jako fraška.