KAREL KŘIVAN: Politika je válka jinak, marketing do toho netahejte
Jestli to někomu ještě nedošlo, tak báječná léta politického marketingu skončila. V turbulentních časech se politice navrací její původní obsah: pokračování války mírovými prostředky.
Reálným a aktuálním příkladem je Kypr. Na pozadí se nic nezměnilo. Rusko chce k jižnímu moři a nepřeje si jednotnou Evropu. Německo má na to Evropu řídit, ale nesmí se to říkat. Británie by tomu bránila, kdyby jí nehrozilo, že z ní za chvíli zbude jen Anglie. Francie si to představuje celé jinak, ale nebude kvůli tomu vstávat od dvouhodinového oběda. Poláci jsou snaživí, ale se svoji beznadějně hrůzostrašnou geopolitickou polohou nic nezmůžou. A my? Hrajeme parlamentní verzi našich furiantů.
Na českých, moravských i slezských ulicích přitom leží moc. Moc v podobě tří oříšků k rozklousknutí. V prvním oříšku je nutnost změnit myšlení ve smyslu „lépe už bylo“ na „lépe bude“. V druhém oříšku je poznání, že nikdo jiný to za nás neudělá. Ve třetím oříšku je úkol: musíš jít příkladem.
Pravicový politik si musí uvědomit, že reprezentuje firmu s velmi špatnou pověstí. Chce li kromě práce i zábavu a potěšení, měl by si najít jiný job. Místo aby pravice budovala stát, tak jen hasí problémy. Nevidíme tvořivé ženy a muže, slyšíme pouze výmluvy na krizi, Brusel nebo minulé vlády, v kterých mnozí z nich seděli. Třetí oříšek je asi problém pro českého politika největší: nemůže prostě kázat vodu a pít víno. Ani kdyby si opravdu to Brunello di Montalcino zasloužil.
Navíc: řešit průzkumy veřejného mínění více než rok před volbami je zbytečné. Před 4 lety vedl dle agenturních průzkumů Jiří Paroubek. Před čtyřmi měsíci byl jasným prezidentským finalistou Jan Fischer. Skutečné výsledky obou lze používat jako odstrašující příklad při výuce cimrmanovského předmětu: „tudy ne přátelé“.
Politici by možná mohli přestat spekulovat nad tím, co si voliči přejí, a začít jim nabízet svoji představu budoucnosti země. Nereagovat na každý blábol z publika. Zkusit alespoň naznačit vlastní myšlenky. Neříkat lidem jen to, co chtějí slyšet, ale navrhovat řešení, jaká dosud nikdy neslyšel. Potřebujeme lídry, ne kopírky.
Skončilo období marketingové politiky, jsme zpátky v reálu. První zákon reálpolitiky je, že peníze nejsou jako koláče, které vám upeče babička. Peníze jsou výsledek práce, ve které musíte být lepší než ostatní. A pro jistotu: tvorba powerpointových prezetnaci, to není práce. Rozhodně ne taková, za která budou koláče ve 21. století. I když to před pár lety tak vypadalo.
