CYRIL HÖSCHL: Protikuřácký džihád vyhlášen?
Jaký je ve skutečnosti ekonomický přínos kouření.
Vážený pane doktore,
co soudíte o lidech jako onehdy tazatel Reflexu (RX 10/13), kteří osoby s odlišnými postoji viní z pokrytectví a přetvářky? (Viz jeho: „Myslíte, že tyto příspěvky píší ve skutečnosti kuřáci?“) Již osm let jsem nekuřák, a přesto se současným protikuřáckým džihádem nemohu souhlasit, protože svoboda a ochrana soukromého vlastnictví stojí v mém hodnotovém žebříčku výš než právo na čistý vzduch všude, kam se z vlastní vůle rozhodnu vstoupit. Mimochodem, ve své – na lékaře obdivuhodně smířlivé – odpovědi se dopouštíte jedné nepřesnosti a jednoho argumentačního faulu. Při nejlepší vůli nelze tvrdit, že nekuřáci se na léčbu kuřáků „skládají ze svého“. Zatímco výnos daní z tabáku činí asi 55 mld. Kč, WHO odhaduje celkové škody způsobené kouřením českému hospodářství na 20 mld. Kuřáci si tedy svoje drahé léčení s rezervou zaplatí. A ten argumentační faul – ve skutečnosti je řada povolání s prokázanými zdravotními následky, od dýchacích potíží horníků přes hemoroidy řidičů po zničená záda šiček. Některé nemoci z povolání mohou být velmi závažné a přímo přispět ke zkrácení života. Přesto nás nenapadne dané činnosti zakazovat, protože intuitivně chápeme, že „někdo to dělat musí“ a že při každé transakci v životě, tedy i při výběru místa a způsobu obživy, se něčeho vzdáváme, abychom něco jiného získali.
Se zdvořilým pozdravem
Jiří Červenka
Nepřesnosti se nedopouštím jen já, ale každý, kdo chce výnos či ztráty z kouření vyjadřovat pouze penězi. Ono to zkrátka nejde. Vaše čísla jsou jen jednou z nejméně čtyř argumentačně zhruba stejně podložených variant platných pro ČR. Záleží, kdo to počítá. Jedna studie uvádí podobně jako Vy ekonomický přínos kouření v rozsahu 25,5–32,7 mld. Kč (Liberální institut, respektive údaj z HN), druhá 5,8 mld. (studie objednaná tabákovým průmyslem), třetí naopak ztrátu 15 mld. (Ústav preventivního lékařství MU, Brno) a čtvrtá ztrátu 40–50 mld. (Centrum pro závislé na tabáku, VFN, Praha).
Přitom se zdá, že čím důkladnější je metodika studie, tím větší je výsledná ztráta. Záleží totiž na tom, co všechno do nákladů započítáte, zda i snížený pracovní výkon („kuřácké pauzy“ třeba i 15x 10 minut denně), postižení pasívních kuřáků (je prokázáno), úklid (popel, vajgly), zda předčasné úmrtí považujete za přínos, nebo ztrátu aj. Navíc terapie (například biologická léčba karcinomu plic) je dnes podstatně dražší než ještě před nedávnem.
Musel byste také započítat proporčně cenu nárůstu alergií, na němž se prevalence kouření zřejmě podílí, a mnoho dalších nejasností. Takže nepřesnost není v mé argumentaci, ale v redukci problému, na niž v odpovědi v onom RX upozorňuji. Pokud jde o faul, pak doufám, že to nemyslíte vážně. U šiček, řidičů a horníků všichni chápeme, jak sám říkáte, že někdo to dělat musí. Někdo si jejich práci objednává a dobrovolně kupuje. Oni se tím živí a často nemají mnoho jiných možností. Naproti tomu kouření nikdo „dělat nemusí“, nikdo si ho u kuřáků neobjednává a dobrovolně nekupuje a oni mají alternativu nekouřit, aniž by přišli o obživu. Naopak, ušetří. A pokud jde o tu svobodu – tady se určitě shodneme. Jenže o svobodě kouřit platí totéž co o každé jiné: končí tam, kde začíná svoboda jiného člověka kouř nevdechovat, když nechce.
