KAREL KŘIVAN: Nic není zadarmo a svoboda není samozřejmost
Po smrti Margaret Thatcherové napsala jedna z účastnic debaty na Facebooku, že Thatcherová zrušila dětem mléko zadarmo ve školách. A jaká to tedy byla nelidská bytost. Na tento příspěvek jsem reagoval starou pravdou: nic není zadarmo, ani to mléko.
Někdo musel trávu zasít, kravičky na pastvu přivést, mléko nadojit, do mlékárny odvézt, zpracovat, nalít do lahví a rozvést láhve po školách. To všechno stojí peníze. Nikdo nic nedělal zadarmo. Mléko pak zaplatil „stát“, což není hodný strýček kouzelník, který si po ránu rozmyslí, kolik si na den vykouzlí peněz. To je parta úředníků, kteří peníze vyberou od občanů, něco si nechají na výplaty, kanceláře, kancelářské svorky, počítače, auta a provoz vůbec, něco na reprezentaci svého úřadu před jinými úřady a zbytek „rozdělí“.
Tvrdím, že rozumná máma umí svému dítěti koupit svačinu levněji než stát. Pokud ji na to ovšem úředníci nechají peníze. Což neudělají, protože moc každého úřadu je dána velikostí jeho rozpočtu a počtem zaměstnanců.
Současný stát dělá, co by dělat neměl a nedělá, co by dělat měl. Vymýšlí především různé „programy a projekty“, kterými řeší problémy. „Programy a projekty“, to jsou peníze, které úředníci rozdávají organizacím, které si ty problémy vymýšlejí, aby na ně mohly ty peníze dostat. Vypadá to, jakoby si občan neuměl svoje problémy v naprosté většině případů vyřešit sám. Takže školíme, „koučujeme“, zavádíme metodiky a pak to celé digitalizujeme. Což znamená navyšujeme státní rozpočet a počet lidí závislých na něm. Ale nedostává se nám pracovníků na jarní úklid ulic ve městech. To je pod naší úroveň, my jsme přeci vyspělá západní civilizace.
Stát jako společenství lidí, spojených společnou ideou a reálným zájmem, pomalu končí. Alespoň ve vyspělé Evropě. Přistupuje k němu jako k jinému dodavateli služeb. Z politiků, kteří by měli být lídry, jsme udělali poslušné pejsky lísající se k průzkumů veřejného mínění. Problém ale je, že stát si na svoje služby neumí vydělat. Jediný způsob jak může uspokojit lenost svých zákazníků, je brát jim další a další peníze. Nebo si je půjčit jinde.
Pro naše dědy nebyla hymna jen písní, při které se nadýmali pýchou, když Konopásek střelil gól, ale idea, za kterou byli ochotni položit život. Alespoň mnozí z nich. Dnes každý něco po státu chce, a nikoho nenapadne zeptat se sám sebe: co jsem ochoten udělat pro svou zem? A který politik má na to, aby toto po svých spoluobčanech mohl chtít? Nic není zadarmo. Svoboda není samozřejmost a nevrací se s každým ránem jako slunce nebo Leoš Mareš. Mléko do škol úředníci zařídit umí. Svobodu ne. Tu si musíme každý den a každý z nás zařídit sám. A neříkejme, že jsme nebyli varování.
