PETR HOLEC: Odvrácená tvář Teplic. Primátoru Kuberovi docházejí peníze a město začne žít na dluh
Dvacet let je Jaroslav Kubera synonymem Teplic. Primátor a senátor ODS vyhrává ve městě volby stejně suverénně jako kdysi kandidáti KSČ. Všechno prodejte, neberte dotace, choďte s voliči do hospody a v televizi truste politicky nekorektní hlášky, zní jeho prostý recept na popularitu. Možná až moc prostý. „Kubera nemá vizi. Městu docházejí peníze a příští rok začne žít na dluh,“ říká městský zastupitel Tomáš Jarolím. A nestěžuje si sám.
Tomáše Jarolíma lidé znají jako někdejší pravou ruku bývalého fíkového šéfa Věcí veřejných Radka Johna a poté i místopředsedu Bártovy strany zodpovědného za boj s korupcí. Než ovšem zjistil, že nikdo včetně Bárty už moc neví, proč VV vlastně existují – samozřejmě kromě obdenního reagování na nálady lidí vycházející z průzkumů veřejného mínění, případně populistického svážení Čechů na lacinější nákupy do Německa.
Jarolím dlouhá léta působí jako soukromý protikorupční aktivista a od roku 2010 i coby teplický zastupitel, po odchodu z VV partajně nezávislý. „Teplice jsou zašlá sláva,“ říká mi na neutěšeném prostranství před teplickým kulturákem, zatímco se díváme na typicky českou městskou scenérii komunistické panelové zástavby a rychle rostoucího betonového skeletu budoucího obchoďáku. „Velká část původní zástavby se zbourala, lázeňství nejvíc zničili komunisté. Jenže ani posledních dvacet let město nemá žádnou koncepci, co dál.“
V Teplicích jde o příznačný pohled. Nákupní centrum Fontána staví místní developer Jaroslav Třešňák, svého druhu symbolická obdoba Kubery; jen se nevěnuje politice, ale městskému stavebnictví. V Teplicích Třešňák staví vše od nákupních center přes hypermarkety až po masívní kamenné oplocení vlastní historické vily v centru, i bez velké fantazie připomínající známý val chránící venkovské soukromí kmotra Patrika Oulického, nově bez členské legitimace ODS. Jako osobní sen a vlastní odkaz městu nyní Třešňák plánuje v historické lázeňské části města dvaadvacetipatrovou Šanovskou věž ze skla a oceli.
Nejde jen o to, že mnozí takovou stavbu v lázeňské části, kde bydlí, nechtějí. To se stává. Ostatně, jak říká Kubera, takhle by nikdy nepostavili ani operu v Sydney. Spíš jde o to, jakým způsobem jednání o stavbě proběhlo na radnici. Za prvé – podle znalců developer nejdřív získal pozemky levně do pronájmu a později je od města koupil bez výběrového řízení a dražby. A za druhé – Třešňák nejdřív dostal povolení na mnohem nižší, čtyřpatrovou stavbu, jež logicky nikomu tolik nevadila. Jenže vloni dvacátého prosince, tedy těsně před Vánoci, se na úřední desce magistrátu náhle objevilo oznámení o zahájení řízení o povolení výjimky pro stavebníka; kuberovsky česky – v podstatě nic jiného než zpráva o povolení postavit místo čtyř dvaadvacet pater. Všichni účastníci řízení tím současně dostali deset dnů na vyslovení případných námitek.
„Není to žádná náhoda, je to svinstvo a ukázka fungování Kuberovy radnice směrem k Třešňákovi, který si ve městě může dělat, co chce,“ ulevil si v Mladé frontě Dnes jeden z místních obyvatel. Za spolupráce dua Kubera–Třešňák totiž padly i oblíbené Městské lázně, když z původních veřejných lázní nakonec zbyl jen lukrativní pozemek centru, symbolicky přímo pod Třešňákovou vilou.
Chronicky lakomý Kubera, čímž se primátor sám chlubí, se lidem prodává spíš coby odpůrce odvážných snů typu opery v Sydney, mimochodem postavené s desetiletým zpožděním a čtrnáctinásobně překročeným rozpočtem. Zeptejte se místních lidí a uslyšíte, že za limit primátorových architektonických fantazií považují spíš jím milované fontány, jichž zde začíná být podobně jako heren. Ještě jedno Kuberovo volební období a bude jich tu víc než v Itálii, slyšel jsem vtip, co není tak úplně vtip.
„Tohle přesně ukazuje, jak Kubera řídí město. Jako rodinnou firmu,“ říká mi Jarolím u Aquacentra, před nímž má stát Šanovská věž. „Všechno je legální, zákon nepřikazuje obesílat účastníky řízení. Jenže kdo bude o Vánocích chodit číst radniční nástěnku? Narychlo jsme aspoň vytiskli letáky a hodili je lidem do schránky, aby o tom vůbec věděli. Rozčilený jsem volal Kuberovi a zeptal se ho na to. Řekl mi, že než se to postaví, my tu dávno nebudeme.“
Šestašedesátiletý Kubera je politický fenomén, mediálně i skutečně. V roce 1994 se stal poprvé teplickým starostou a od té doby nemůže přestat. Opakovaně vyhrává volby tak suverénně, že kandidovat proti němu je jistá smrt. Jeho popularita zůstává tak nudně konstantní, že teplická ČSSD nyní přemýšlí, jestli má v příštích městských volbách, pokud Kubera bude znovu kandidovat, vůbec vyhazovat větší peníze za kampaň vlastního lídra. „My utratíme milióny, on statisíce, a stejně vyhraje,“ zní upřímný stesk z vedení místní ČSSD.
Politici z Teplic i okolí Kuberu přirovnávají k Václavu Klausovi, jen v méně nadpřirozené, ufouknuté místní verzi. „Všechno si drží pod svým dohledem, do ničeho si nenechá mluvit, umí to organizačně,“ popisuje jeho politický styl bývalý politik z Dubí, předměstí Teplic proslaveného prostitucí, kde Kubera vyrůstal. „V politice má naučené chytlavé fráze, ovšem diskutovat déle o něčem, to neumí. Ale funguje mu to.“
Kubera mluví stejně v médiích, s voliči i v ODS. I v dobách partajních krizí, poslední dobou tedy permanentně, neřekne víc než pár jednoduchých a líbivých vět, opakovaných stejně jako jeho volební triumfy, a vždy sklidí ovace. A také velkorysý prostor v médiích milujících lidovou zkratku a titulkovou politickou nekorektnost. Pak se vždy sebere a vrátí se do Teplic s tím, že tam to umí nejlíp. Kuberův teplický zázrak je přitom velmi prostý: pod jeho vedením město prodalo téměř veškerý majetek, domy, byty i služby. Utržené peníze uložilo na účet, který překvapivě nikdo nevykradl, a postupně je upouští do rozpočtu. Takže místní například neplatí za popelnice a hospodští za zahrádky. Současně Kubera odmítá evropské dotace, protože svádějí k bláznovství a plodí korupci. „Přestože lze dotace označit za sprosté slovo, ne-li trestný čin, jsou téměř nesmrtelné. Fascinují jak dotující, tak dotované,“ napsal nedávno v Reflexu.
Podle stejně prostého vzorce lze argumentovat i opačně. Za prvé i Kuberovi voliči platí daně, čímž si předplácejí i dotace, takže nevracet jim tyto peníze zpět je trestný čin, řečeno po kuberovsku politicky nekorektně. Za druhé dotace samy nejsou zlem, mnohým evropským regionům i městům socioekonomicky pomohly; zlem bývají pouze lidé, kteří je spravují, u nás často do vlastní kapsy. Viz Kuberou zmiňovaný rozkradený Krajský dotační úřad v Ústí nad Labem, odkud ředitelé nejčastěji odcházejí do vazby. Společně ho nerozkradl nikdo jiný než ústecká ČSSD a ODS, v níž i Kubera zastává významný post.
Což je pro něj příznačné. Rád sice mluví o korupci, nikdy s ní ale v nejzkorumpovanějším kraji politicky nic neudělal. Zatímco na radnici dohlíží na každou korunu, vyrostl vedle něj politicky například Aleš Řebíček, svého času teplický radní. Nebo Kuberův někdejší náměstek Petr Benda, původně místní vekslák a poslední dobou mecenáš Jiřího Paroubka. „Proč Kubera nikdy nemluví o těchto lidech?“ ptá se Jarolím. „Místo toho říká jen vtipy.“
„Úkolem radnice je starat se o to, aby v našem městě bylo příjemné žít, a přitom do života občanů zasahovat co nejméně,“ formuluje Kubera svou politickou vizi na webu města, kde se mimo jiné chválí i za privatizaci bytového fondu, kvůli níž je prý dnes opravená většina domů. Projděte se ale Teplicemi a zjistíte, že město chlubící se léta stamilióny na účtu nevypadá o nic líp než jiná města.
Kromě lázeňských částí místy dokonce i hůř, viz zašlé hlavní náměstí, všudypřítomné herny, ruiny zimního stadiónu, nepořádek v částech města a poslední dobou i kriminalita. Některé domy, včetně honosných staveb v centru, město prodalo, léta však chátrají. Nezaměstnanost je nadprůměrná. Teplice se nedávno chlubily, že z výzkumu vyšly jako město, kde se v Ústeckém kraji nejlépe žije. Problém je, že když se srovnáváte s Mostem, Litvínovem a Dubí, museli byste se hodně snažit, abyste nevyhráli.
„Neotravovat občany, aby oni neotravovali jeho,“ parafrázuje Kuberovu filozofii Jarolím. Skeptický není jenom on. „Pohádka skončila. Město je v agónii, příští rok nás zřejmě čeká dluh,“ říká teplická zastupitelka, jež si přála zůstat v anonymitě. „Kubera tvrdí, že řídit radnici tak jako on nikdo jiný nedokáže. Svým způsobem má pravdu: kdo přijde po něm, bude muset řešit příjmovou stránku a udělat spoustu nepopulárních kroků. Za některé věci budou muset lidé začít platit.“ Podle opozičních politiků i některých místních podnikatelů Kubera dvacet let pouze žije z peněz za prodej městského majetku, aniž by se ale moc staral, na čem stavět prosperitu, až peníze dojdou. A vůbec nejde o dotační fanatiky toužící po dluhu; primátorovi spíš vyčítají, že kdo rozumně neinvestuje, o nic sice nepřijde, ale taky v budoucnu nic nevydělá.
„Nechce se na nic vázat a mít závazky, peníze rozděluje podle nálady. Na zastupitelstvu je schopný debatovat. Ale jen do doby, než ho zastupitelé nebo i lidé konfrontují. Pak je vzteklý do běla,“ popisuje Kuberu zastupitelka.
Primátor dlouho odmítal územní plán, takže urbanisticky i architektonicky dnes Teplice připomínají něco mezi lázeňským městem a Litvínovem. „Myslím, že město a lázeňství k sobě moc nenašly cestu,“ říká mi Robert Uher, v jehož kavárně v lázeňské čtvrti sedím. „Ulice za poslední roky ožila. Chtěli jsme proto po městě, aby zkultivovalo přilehlý parčík, což by nám přivedlo víc zákazníků. Chodili jsme na zastupitelstvo se žádostí o parkoviště a stížností na páchnoucí kanály. Nic pro nás neudělalo. Místo toho postavili kousek dál hřiště na pétanque, kam nikdo nechodí.“
Lidem vadí i zmíněné herny. Kubera si je ale hýčká, protože peníze z nich dává do sportu, čímž si kupuje některé voliče. Před časem proto vymyslel s majiteli heren kompromis: i do jejich života bude zasahovat co nejméně, když se oni nebudou na oplátku příliš křiklavě podbízet nešťastníkům, co potřebují prohrát peníze. Přesto se kvůli tomu chystá referendum. „Tady je prostě Kuberov,“ usmívá se zastupitelka. „On to tady řídí, on rozhoduje o všem. Lidi mají dojem, že mají něco zadarmo, a na zbytek prostě rezignovali.“
„Mé jméno radši zapomeňte,“ usmívá se na mě člen místní ODS, zatímco jdeme na pivo do hospody v lázeňské části Teplic. „Je to jednoduchý: Kubera řídí město jako rodinnou firmu,“ opakuje známou místní pravdu. „Jo, jasně, štve mě, že nemůžu jít s malým dítětem někam do parku na brusle, to musím jet do Německa. Nebo že tady nemáme koupaliště. Říkali jsme to Kuberovi a on řekl: Stejně by tam odpoledne chodili jen Cikáni. Máme v Teplicích sice plavečák, většina lidí ale stejně jezdí jinam, protože je tam studená voda kvůli plavcům.“
Jak privátně primátor řídí město, ukázala i stavba sportovní haly Na stínadlech. Kubera jako obvykle na vše dohlížel sám, a hlavně dbal, aby hala stála co nejmíň, takže se šetřilo na jistých parametrech sportovišť. Až po dokončení se zjistilo, že hala neodpovídá mezinárodním kritériím, a musela se částečně přestavět. „To je přesně Kubera, nikdy si nenechá poradit,“ vysvětluje Jarolím.
I on Kuberu chválí za spoustu věcí. I on mu ale vyčítá nedostatek vize. Ve zlatých dobách severočeského lázeňského města, kdy si zde císaři, králové a carové mocensky dělili Evropu (v roce 1813) a kdy zde skládal symfonie Beethoven, město jen nešetřilo, ale současně samo investovalo do vlastní budoucnosti. „Teplice se dnes chlubí, že jsou nejbohatším městem. Byly, ale jen proto, že všechno prodaly. Jenže nic nového nevytvořily,“ dodává Jarolím. ČSSD zase nepodpoří příští městský rozpočet. I její vedení v něm nevidí žádný plán, z čeho hodlá město bez majetku i průmyslu žít v budoucnu.
„To mi na něm vadí, že je škrt, kolenovrt a lakomec a pro nikoho nic moc neudělá,“ říká o Kuberovi člen ODS. „Ale zase se nenechá zviklat. Jednou mu Řebíček říkal, ať udělá jednoho člověka svým náměstkem, protože je v ptákostraně už patnáct let. Kubera se na něj podíval, řekl, že nemá místo, a zase se otočil.“ Nejen od Řebíčka.
„Opoziční zastupitelé se nemusejí bát. Dokud budu na městě já, finanční rezerva tam bude pořád, řečeno natvrdo,“ říká Jaroslav Kubera k obavám městské opozice, že město pouze projídá finanční rezervu a nemyslí na budoucnost. „Ani já jsem například nečekal, že loňský rozpočet skončí pouze pětimiliónovým schodkem,“ chválí primátor vlastní hospodaření. A rozpočet na příští rok? A roky po něm? Někteří zastupitelé upozorňují na stále se rozevírající nůžky mezi výdaji a skutečnými příjmy města, takže se deficit sanuje z rezerv. Kubera vidí i budoucnost optimisticky. Podle něj městu pořád zbývá finanční rezerva asi 200 miliónů korun, zhruba čtvrtina jeho ročních příjmů.
„Nikdy jsme kvůli rozpočtu nemuseli dělat žádná zvláštní opatření,“ říká. „Výpadek příjmů ze státního rozpočtu jsme vykryli penězi z heren. Máme zateplené domy a vybavené školy. I kdybychom spotřebovali celou rezervu, tak si s tím poradíme. A když tak koupíme místo dvou jen jeden trolejbus. Nebo snížíme výdaje na kulturu a sport.“
