BOHUMIL DOLEŽAL: Neberte Zemana zas tak vážně. Aspoň ne vždycky

Rozhovor se točil kolem na první pohled nesourodých témat: prezident si „dovede představit“, že Česká republika v dohledné době, tak do pěti let, přijme euro. Vstup Turecka do EU odmítá, naopak Rusko by se členem Unie stát mohlo. Samozřejmě ne hned, tak do dvaceti let. Středoevropské státy, které kdysi „z větší části“ patřily k rakousko-uherské monarchii, by v Evropské unii měly vystupovat společně. Zeman odmítá výčitky, že by v prezidentské kampani používal protiněmecká klišé – používal totiž jen antinacistická klišé. Samozřejmě si ani náhodou nemyslí, že by dnešní Německo bylo nacistické. Podporuje v naší oblasti mj. euroregiony, které by měly odstranit napětí plynoucí z minulosti.

Ve včerejších Událostech v ČT se k prezidentovým názorům na přijetí eura vyjádřili postupně premiér Nečas, předseda ČSSD Sobotka, a také ministři Schwarzenberg a Kalousek. Všichni vesměs víc než zdrženlivě. Podle Nečase by byla chyba stanovovat teď nějaké pevné datum vstupu do eurozóny, situace v ní je „nesmírně dynamická“ (jak diplomatická formulace!). Ostatně, „o přijetí eura musí rozhodnout referendum“.  I Bohuslav Sobotka má zato, že stanovovat nějaký časový harmonogram je předčasné: „musíme vycházet ze stavu české ekonomiky“. Karel Schwarzenberg obdivuje prezidentův optimismus, jen na samu přípravu vstupu jsou podle něj zapotřebí aspoň čtyři roky.  A Miroslav Kalousek odtušil, že se to prezidentovi mluví, když stejně na to, kdy ČR vstoupí do eurozóny, nebude mít nejmenší vliv.

Myslím, že jsou to příliš vášnivé reakce: prezidentovy názory toho typu, které sdělil pasovskému deníku, patří do stejné kategorie jako jeho předvolební projekt na propojení Baltu, Atlantiku a Černého moře pomocí  kanálů na Vysočině. Miloš Zeman je pragmatik: čekala ho návštěva Rakouska, kde se mj. vzhledem k povaze jeho předvolební kampaně mohl setkat i s reakcemi nepříliš vstřícnými.

Eurooptimismus, odkazy na starou monarchii a na euroregiony i poukaz na demokratičnost Německa mu mohou pomoci. U české veřejnosti mu to zase v této míře až tak neublíží. A na rozdíl např. od jeho vyhlášení boje „podstatné části médií“  není třeba brát vyjádření typu: „Turecko ne, Rusko ano, ale až za dvacet let“ až tak vážně.

Možná že jsem ale v této věci příliš sobecký a soustředěný na svou osobní perspektivu: i kdyby se to náhodou stalo, za dvacet let už budu jistojistě tak jako tak mrtvý.

Bohumil Doležal

Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.